Už je to 4 roky, co jsem tento blog založil, a zatím zřejmě slouží dobře, časem doplním a zvýrazním podstatnější informace, jelikož jsem díky těmhle podkladům v roce 2011 odmaturoval, nezabýval jsem se dál jejich úpravou ale jelikož vidím, že má stále blog návštěvnost bude se na něm dál pracovat. Případné nedostatky nebo co vás napadne pište do příspěvků, kouknu na to :)

25. Design a nové výrazové prostředky

Design a nové výrazové prostředky
Průmyslový design je spojovací článek mezi technikou a uměním. Termín design znamená návrh, tvar, vzhled. V našem kontextu jde pak o způsob tvarování předmětů, spojující účelnost a funkčnost s estetickými hodnotami za účelem estetického utváření životního prostředí.
Rozlišujeme několik kategorií designu:
• Design průmyslových výrobků (předměty běžné potřeby, stroje a jejich příslušenství)
• Design vizuální (písmo, plakáty, reklama)
• Design interiéru
• Design obalové techniky (obalová úprava pro spotřebitele)
• Design životního prostředí (úprava krajin, urbanismus)
Od počátku 20. stol. a zejména do konce 2. sv. války zaujímá průmyslový design v našem životě stále závažnější místo. Výchozím bodem je průmyslová revoluce na konci 18. stol. Objevení stroje hraje v historii moderního umění rozhodující roli: přetváří řemeslnou výrobu ve výrobu průmyslovou. To se týká především anglie, kde se některé předměty (např. keramika) začaly vyrábět průmyslově. Zlom znamená hnutí a výstava s názvem Arts and Craft uspořádaná v Londýně v roce 1880. V tomto období vyniklai i první velké inženýrské stavby (např. Eifelova věž v Paříži). Zpravidla se soudí, že pokrok v prosazování nových postupů v oblasti architektury, užitého umění a designu probíhá souběžně.
Pokud jde o závislost průmyslového designu na soudobém výrazu malířském a sochařském, je zde situace složitější. První průmyslově vyráběné předměty z konce minulého století byly přikrášlovány v duchu dobových uměleckých tradic. Z hlediska psychoanalytického se zde nabízí vysvětlení, že člověk má „strach z prázdna,“ a proto má nutkavý sklon vyplnit každou plochu zející prázdnotou. Až v určitém stupni vývoje se pak od tohoto sklonu k dekorativnosti a přikrášlování upouštělo, což je opět jev svědčící o jistém psychologickém a antropologickém posunu. Ještě např. secesní umění chtělo zachovat svou stopu nejen v architektuře a v malířských a sochařských dílech, ale i na nábytku, vnitřní výzdobě a v celé oblasti užitkového předmětu.
Po rozkvětu secese a potom, co se o tozšíření nové umělecké orientace zasloužilo nejprve anglické hnutí Arts and Craft a německé Deutscher Werkbund, začíná velmi důležité období Bauhaus. Během celého období Bauhasu se zdálo, že vztahy mezi průmyslovým designem, architekturou a ostatními výtvarnými obory budou velmi těsné a aktivní, že u děl „čistého“ umění i u děl „užitého“ umění a vyráběného průmyslově bude možno zachovat tentýž základní rys: funkčnost.
Z hlediska historie průmyslového designu jsou u jeho zrodu země s nejvyšší úrovní industrializace. Po již uvedené Anglii významné místo zaujímají Spojené státy. Už v 19. stol. zde bylo možno konstatovat vyspělé technologické vědomí. Po roce 1910 se pak iniciativa rozvinula v četných odvětvích výroby. Typický je pro americký design líbiví a reklamně působivý vzhled předmětu, někdy až se sklonem spíše zákazníka přilákat než přispívat k funkční účinnosti výrobku.
V Itálii vznikají už ve 30. letech první pokusy v odvětví automobilového průmyslu a výroby nábytku.
Ke skutečnému rozvoji průmyslového designu však dochází až po 2. sv. válce. Prvořadou pozici získal design zejména v oblasti výroby nábytku. Jiný typ designu se vyvinul kolem roku 1955 ve
3
skandinávských zemích. Ten si zachovává ještě mnoho rysů řemeslných. Proslulý je švédský a dánský nábytek, finská keramika, sklo a předměty z kovu.
Anglie od roku 1956 tvoří jakousi střední cestu mezi přestylizovaným americkm designem a designem skandinávským. V Anglii se též projevil i silný vliv italský, zejména v automobilovém průmyslu a výrobě kancelářských strojů.
Vyspělý je rovněž průmyslový design v Japonsku v důsledku pokročilých technologických struktur a tradičně je kvalitní design v Německu, kde se různé podniky, zejména Braun, začaly zaměřovat na výrobu předmětů s dokonalým designem.
Vývoj designu je spojen s osobnostmi, jako Gio Ponti, Marco Zanuso, Margiarotti, Castiglioni, Colombo, Albini a další. V interiérovém designu se proslavili např. Philippe Starck, Ron Arad, Javier Mariscal, Eileen Grayová nebo Alessandro Mendini.
I když u nás vyráběl od r. 1850 vídeňský truhlář Michael Thonet (1796 - 1871) esteticky dokonalý ohýbaný nábytek, v České republice se začala věnovat systematická pozornost designu až po r. 1989. Do té doby – až na výjimky – byl vzhled našich předmětů denní potřeby fádní, unifikovaný a vždy ostře kontrastoval s dovezeným západním zbožím. S nástupem tržního hospodářství však obchod designérskou činnost velmi přivítal, neboť dobrý design bezesporu zvyšuje prodejnost vyrobených a nabízených produktů.
Ani spotřebitelé by však neměli přehlížet estetiku životního prostředí. Nemůže nám být přeci lhostejné, jakým školním nábytkem jsme obklopeni, jak máme tvarovány školní pomůcky, jak stolujeme ve školní jídelně, jakými dopravními prostředky cestujeme do školy nebo do zaměstnání.
Průmyslové výtvarnictví je obor velmi důležitý a v našem prostředí zvlášť perspektivní. Proto bylo v Brně po r. 1989 založeno DESIGNCENTRUM s působností na celou republiku.
Zvláštní je vztah mezi průmyslovým designem a architekturou.
Oběma těmto odvětvím je společná jejich užitková a funkční podstata. V současnosti už do sféry průmyslového designu patří mnoho stavebních prvků industrializované architektury (okna, dveře, klimatizační zařízení, posuvné stěny apod.) a je možné, že v blízké budoucnosti to bude platit i o celých domech. Opravdový rozdíl mezi architekturou a průmyslovým designem však spočívá v tom, že architektura zůstává funkcí způsobu bydlení a životního prostředí a že vždy bude muset být brán zřetel na ekologii a urbanismus.
Design je odvětví, které proměnilo způsob života a hluboce modifikovalo naše vizuální panoráma. Civilizační prostředí je plné průmyslově vyráběných předmětů. Mnohým je již nutno přiznat estetické kvality, významné pro výchovu vkusu a utváření „stylu doby.“ I proto má design místo v dějinách kultury vedle historie starého i moderního výtvarného umění.
Je třeba však poznamenat, že by bylo chybou omezovat tvořivé schopnosti člověka jen na oblast průmyslového designu. „Čisté umění,“ neutrální tvorba, nevázaná na cíle funkčnosti a spotřeby, zůstává pro člověka naprostou nutností a měla by se proto nadále rozvíjet i nezávisle na světě strojů a technologií.

24. Fotografie

Fotografie
Fotografie jako specifická výtvarná disciplína prodělala svůj relativně samostatný vývoj, který nebyl oddělen od toho pohybu, který se vyvýjel v oblasti jiných výtvarných uměleckých druhů. Impresionismus existoval nejen v malířství a sochařství, ale také v literatuře – básnictví, hudbě, zasáhl také do fotografií, i když opožděně. Expresionismus, Konstruktivismus, Dadaismus se ve fotografii odrazily také.
Fotografie si udržovala svou progresivnost současně i v těch projevech, které nebyly úzce spjaty s vývojem konrétních uměleckých avantgard. V surrealistické fotografii se otevřela řada velmi zajímavých uměleckých problémů, např. otázka poetičnosti byla otázkou hlavní a nebylo takřka fotografa, který by se necítil vyrovnat se s touto problematikou.
Rovněž projev abstraktního umění v malířství našel svůj ohlas ve fotografii. Malířské metody zdůrazňovaly povrch obrazu, struktury vzniklé použitím nejrůznějších hmot v malířství dosud neobviklých, fotografie odpověděla rovněž zvýšeným zájmem o struktury povrchu a začala se zobrazovat. Fotografování struktur mělo ve fotografii ještě jiný význam – člověk si uvědomoval složení hmoty.
Uplatnění fotografie
Fotografie vstoupila do našeho života. Setkáváme se s ní na stránkách denního tisku, internetu atd.
Fotografie vnikla do propagace i propagandy. Kulturní i politický život je bez ní nepředstavitelný. Věda je bez fotografie nemyslitelná jako i umělecká výtvarná tvorba. Jako málokteré umění může svou emocí velmi silně působit na myšlení lidí. Je školou senzibelity i projevem poskytujícím to, co mají všechny ostatní druhy umění – malířství, sochařství atd.
Joseph Nicéphore Niepce (*1765 †1833)
Vynálezce fotografie (v r. 1827 první fotografie prvním fotoaparátem). Zabýval se fotografickými postupy zjednodušujícími techniku fotografie. Od r. 1822 promítal obraz předmětů snímaný kamerou na vrstvu citlivou na světlo, jež obraz fixoval. První obrázek s dobou expozice 8-10 se podařilo zhotovit v r. 1826 – první fotografie světa. Od r. 1829 spolupracoval Niepce s Luisem Daguerrem.
Luis Daguerre
Francouzský malíř a vynálezce. V r. 1837 vynalezl prakticky využitelný způsob fotografování. První fotografie zhotovená tímto způsobem dostala název daguerotyp.
Malíři Courbert a Delacroix vypracovali své první studie aktů podel daguerotypů. Delacroix vstoupil jako vážený člen do první fotografické společnosti ve Francii. Fotografie ovlivnila všechny impresionisty. Např. Degas jí používal ke zdokonalení pohybu koní.
Miroslav Hák
Fotografoval se znamenitými výsledky např. koksové struktury. Často se hovoří o tom, že „světy,“ které pozorujeme v mikroskopu nebo krajiny viděné z letadel velmi připomínají abstraktní obrazy. Paul Klee (abstraktní malíř) napsal, že malíř má o oběktivním světě vědět co nejvíce a až tehdy má znát i tyto mikrosnímky světa. Takový pohled do nitra hmoty totiž obsahuje umělcovo
3
poznání, které se pak zprostředkovaně promítá do umělcova díla. Fotografie mikrobů však nemůže být uměleckou fotografií, tím méně fotografií abstraktní.
Přes specifické rysy, které si fotografie vždy zachovala, lze konstatovat, že fotografie spolu se všemi jinými výtvarnými projevy a spolu s poezií, prózou, reportáží, filmem i hudbou pomáhá v myšlenkové a umělecky názorové jednotě s nimi poznávat svět a především člověka v jeho životním prostředí.
Fotografie krajin, archytektury Saudek
Fotografie portrétů Nadar
Fotografie aktu Man Ray
Fotografie zátiší Saudek
Fotomontáž
Fotografická koláž. Historicky má tato technika svůj původ v ruském konstruktivismu.
Fotografické illustrace
Knihy ilustrované fotografiemi, např. Picassovi ilustrace k Ovidiovým proměnám.

23. Umění 20. století, Konkrétní umění

Konkrétní umění
Vznik tohoto pojmu spadá již do období před 2. sv. válkou. V 50. letech v USA a v Anglii jako reakce na převládající abstraktní expresionismus. V 60. letech byl tento směr uměleckou tendencí světového umění.
Začal se inspirovat moderní technikou, velkoměstskou civilizací a jejím folklorem. Mladí umělci nechtěli být izolováni od reality. Jejich umění se dostává do každodenního života, např.: obchodní reklamy, komiksové seriály atd.
Pop-Art
Nejtypičtějším výrazovým prostředkem pop-artu se stala koláž. Koláž dovoluje zapojit do obrazu škálu projevu masové kultury. Pop-art hledal kontakt s životem velkoměsta, sociologickou a průmyslovou skutečnost. Pronikal do životního stylu doby – móda, grafický design apod.
Robert Raudchenberg
Představitel New Yorkské školy pop-artu. Tvořil malby kombinované s koláží a asambláží – tvoří přechod k akční malbě.
Andy Warhol (*1928 †1987)
Malíř a filmový tvůrce. Po krátkém období abstraktního expresionismu přešel k pop-artu. Používal fotografický materiál z masmédií. Seriálové variace na jedno téma – kritika stereotypu, jenž přináší moderní svět. Používal techniku sítotisku. Přenášel na plátno mnohdy fotografie. Portréty vytvářel na základě originální fotografie. Různé interpretované barvy a skvrny dávají od jednoho díla k druhému téže tváří pokaždé novou podobu.
Roy Lichtenstein
Obrázkové seriály na způsob komiksu – monumentální formáty.
George Segal
Sochař. Odléval skutečné lidi v současném oblečení do bílé sádry a zasazoval je do reálného prostředí (autobus, budky, pokladny apod.)
Anglický Pop-Art
Richard Hamilton
Jeho koláž z r. 1955 „Co vlastně dělá naše dnešní příbytky tak odlišnými a tak sympatickými?“ se stala programovým obrazem hnutí – rozmanitý materiál, určité životní prostředí, přeplněné symboly a stopami lidské aktivity.
Happening
Z historického hlediska je Happening již záležitost Dadaismu – vyvolávání až šokujícího pocitu absurdity. Je to improvizovaná umělecká tvorba, kde se počítá s aktivní účastí diváka, který se často podílí i na výsledku díla. Happening vznikl v 60. letech 20. stol.
3
Nový realismus
Tento směr byl založen francouzským teoretikem a kritikem Pierrem Restanym. Nový Realismus se snažil zaznamenat sociologickou realitu bez jakéhokoli polemického úmyslu.
Yves Klein
Vytvořil odlitky těl jeho přátel a otisky nahých ženských těl v modré barvě.
César
Francouzský sochař. Tvořil s fantazií plnou humoru. Pracoval s lisem na kovy. Vycházel z běžných předmětů denního života, aby jim dal v jiné souvislosti nový obsah.
Nová figurace
Výtvarné projevy malířské i sochařské figurálního zaměření vznikají v 50. a 60. letech 20. stol. jako reakce na předchozí abstraktní umění. Umělci se vracejí k předmětnému zobrazování objektu reálného světa, ale lidská postava je krutě deformována.
Francis Bacon
Anglický malíř. Jako předlohu využíval fotografie, filmy nebo reprodukované obrazy. Stěžejním tématem jeho obrazů jsou existencionální pocity, osamělost lidské existence apod. K významným pracím patří Cyklus Papežů – postavy v různých fázích pohybu.
Hyperrealismus
Od začátku 70. let 20. stol. se začal prosazovat malířský směr, usilující o co nejostřejší a nejpřesnější napodobení skutečnosti, překonávající dřívější projevy naturalismu a realismu. Využívá fotografie jako důležitou součást tvůrčího procesu. Objevují se fotograficky přesné figurální motivy, s nimiž může umělec díky technické rafinovanosti manipulovat. Často si malíři promítají na plátno diapozitivy, které jim pak tvoří předlohu pro malování.
Konceptuální umění
Umělecký směr, který záměrně vzdává materiální realizace a vyjadřuje se formou návrhů, skic a projektů. Důraz je kladen na myšlenku, koncept, ne už tolik na realizaci – může existovat jen v projektu.
Cílem je aktivovat vnímatelnou obrazotvornost, komunikovat s divákem, dávat mu podněty k zamyšlení a jednání. Výtvarníci, kteří budují svá díla v přírodě, se nazývají Landartisté a jejich umění Land-Art. Jejich díla jsou trvale neudržitelná, proto zde důležitou roli hraje fotografie, která plní funkci jednak podnětu, impulzu, jednak dokumentu, který má být východiskem další tvorby.

22. Architektura 20. století

Architektura 20. století
Le Corbusier (*1887 †1965)
Původním jménem Charles Edouard Jeanneret. Teoretik, architekt, urbanista, malíř. Jeho tvorba z počátku 20. století inspirovala funkcionalisty. Tvrdil, že dům je stroj na bydlení, ale současně vyznával krásu klasické řecké architektury – architektura je umění. Žádal, aby vnitřní půdorys domu byl na základě skeletové konstrukce libovolně přestavitelný, aby se stavba vyzvedla nad terén a tím se zachovala zeleň. Zeleň měla být i na střešní zahradě. Okna měla být široká, v pásech, nebo nahrazena volným průčelím. Byt má mít sluneční světlo a výhled na oblohu a na stromy. V Mareille vybudoval dům – město pro 1600 obyvatel i s obchody, školkou, dětským hřištěm, běžeckou dráhou apod. Vypracoval i zásady urbanismu, v nichž požadoval oddělení dopravy od obytné zóny, vzdušnost, mnoho zeleně a soustředění do výškových budov. Město pro 3 mil. obyvatel působí jednotvárně (rovné ulice). Vila Savoye v Poissy u Paříže – čistá stavba. Podílel se na vybudování indického města Čándígarh pro půl mil. lidí. Klášter La Tourette (1957-1960) – vystavěl klášter v přírodě. Poutní kaple Notre Dame Du Haut v Ronchapm.
Narodil se ve Švýcarsku. V r. 1917 se usadil v Paříži a setkal se s avantgardním umělcem Amadeem Ozenfantem. V r. 1922 postavil pro Ozfanta ateliérový dům.
Ludwig Mies Van Der Rohe (*1886 †1969)
Německý architekt. Protifunkcionalistický postoj. Ovládal novodobé materiály – sklo, beton, ale i klasickou pálenou cihlu. Nacházel pro ně vhodný konstrukční výraz – byl vynikajícím stavitelem. Sídliště Weissenhof (Stuttgart) – uznání jako vynikající dokumentace moderního hnutí. Nahrnul pavilon pro světovou výstavu – 1929 v Barceloně. Vila Tigenhad, kterou vystavěl pro Fritze a Gretu Tugendhatovy v Brně na jejich svažitém pozemku. Navrhnul i vybavení interiéru – nábytek, závěsy… Najdeme zde drahocenné a ušlechtilé materiály.
Po r. 1930 na 5 let převzal vedení Bauhausu. 1932 byl Bauhaus nacionálně socialisticky orientovanou správou města uzavřen. V r. 1939 přijal nabídku profesora architektury v Chicagu.
Frank Lloyd Wright (*1869 †1959)
Vynikající americký architekt. Stojí v přímém protikladu k tvrdému funkcionalismu. Vyrostl na venkově a odtud pramenila jeho touha spojit architekturu s přírodou. Jeho hlavní ideou bylo „Rozbít krabici.“ Každou stavbu řešil podle místních podmínek. Když projektoval vilu Hanna House v Kalifornii, použil důsledně půdorysné sítě na principu šestiúhelníku a tento geometrický tvar pak aplikoval i v interiéru a dokonce i na nábytku. Na počátku 20. stol. jeho první realizace budov spjatých s přírodou inspirované japonskou architekturou. Navrhoval jednoduché domy z levných materiálů, inspiroval se indiánskými stavbami. V pozdní fázi jeho tvorby (1940) stavěl na modulové síti sestavené z kruhů a později na principu spirály, vyjadřující organický růst. Poslední dílo, jehož dokončení se nedožil, je Guggenhéimovo muzeum umění v New Yorku, v exteriéru dokonalá stavba ve tvaru nahoru se rozšiřující, ale problematická pro instalaci a provoz galerie.
3
Urbanismus
Urbanismus je organizace funkcí kolektivního života. Zabývá se jak prostorem městských aglomerací, tak venkovskými oblastmi a jeho úkolem je především funkční řád. Ten obsahuje 3 funkce: Bydlení, výrobu, kultivaci těla a ducha. Klíč k výstavbě měst vidíme ve čtyřech funkcích: bydlení, práci, zotavení, cirkulaci.
Bauhaus
Německá státní umělecká škola. Škola zaměřená na syntézu umění a průmyslové tvorby. Založil ji v r. 1919 architekt Wyter Gropius (*1883 †1969). Stal se jejím prvním ředitelem. Byl také teoretikem funkcionalismu a průmyslovým návrhářem. Zde v Bauhasu spojil všechny obory uměleckého průmyslu. Kolektiv s umělci jako byly Vasilij Kandinskij a Paul Klee.
Samotná budova Bauhausu v Desavě je klasický střízlivá a skvěle proporční. Po nástupu Nacistů k moci Gropius emigroval z Německa do Velké Británie a ve 30. letech působil jako profesor architektury na Hardawrdu se Spojených Státech. Americká architektura se pod jeho vlivem změnila v duchu internacionálního stylu.
Posledním ředitelem Bauhausu byl Ludwig Mies Van Der Rohe. Ludwig Mies Van Der Rohe má větší zájem o individuální tvůrčí svobodu. Při řešení levného bydlení projevoval zájem o prostorové projektování. Skeletovou konstrukci považoval za rozhodující – flexibilní řešení – individuální tvůrčí svobody. Uplatnil např. u německého pavilonu pro mezinárodní výstavu v Barceloně. Interiér členil asymetrickými příčkami z mramoru.

20. Abstraktní umění 1.pol. 20. století

Abstraktní umění 1.pol. 20. Století
Kolem roku 1910 vznikaly nezávisle na sobě na různých koncích světa obrazy, v nichž se umělci již zcela oprostili od závislosti na iluzivním zobrazování skutečnosti. V jejich dílech již nenajdeme nic, co by připomínalo figuru, krajinu nebo různé reálné předměty, proto se tomuto umění říká nepředmětné, nefigurativní, nezobrazující a nejčastěji abstraktní. Proces abstrahování lze v umění sledovat již dříve, ale nyní je abstrakce chápana jako výraz spirituálnosti a ryzí nutnosti. Mohutným impulzem je výtvarným umělcům také hudba.
Kolem roku 1910 v Rusku Michail Larionov a Natalie Gončarovová založili směr nazvaný rayonismus nebo pučismus, když vytvořili řadu obrazů s vyhraněnou nezobrazující tendencí, v nichž paprsky světelných tónů měli evokovat iluzi čtvrtého rozměru a pohybu mimo čas a prostor. Mysticismem ikon a teoriemi o čistém umění, které je výrazem čistého citu a touhy po nekonečnu, jsou prostoupeny geometrické kompozice Kazimira Maleviče (*1878 †1935), pro něž vycházel název suprematismus. V knize Suprematismus jako svět nezobrazení napsal: „V roce 1913, v zoufalé snaze osvobodit umění od předmětného balastu, jsem našel východisko v obraze a namaloval jsem plátno představující pouze černý čtverec na bílé ploše.“ Tím Malevič k nejvyššímu projevu abstrakce. V dalších obrazech rytmus geometrických tvarů – čtverců, obdélníků, lichoběžníků, křížů v čistých barvách – pojímal analogicky k hudebnímu kontrapostu. Piet Mondrian a skupina De Stijl v Holandsku dochází ke geometrické abstrakci a k čistým základním barvám z kubismu postupnou eliminací všeho nepodstatného.
Wassily Kandinsky (*1866 †1944) je však všeobecně považován za zakladatelskou osobnost abstrakce se silným vlivem na celé umění, který je pociťován dodnes. Byl velmi vzdělaný i teoreticky. V roce 1910 vytvořil svůj první abstraktní akvarel a od roku 1913 už maloval výhradně nefigurativně. Do té doby jsou jeho obrazy sice silně stylizované, ale stále v nich rozpoznáváme motivy jezdce na koni nebo jiný reálný základ. V dalších letech se Kandinsky přibližoval exaktnosti hudby především bohatou barevností. V letech 1919-1923 pracoval velmi intenzivně v Rusku při organizování uměleckých škol a galerií. Tam byl silně ovlivněn geometrismem Malevičova suprematismu a tento vliv dozníval ještě za jeho působení v Bauhasu ve 20. a počátku 30. let. Pozdní dílo je hravější.
Významnou průkopnickou osobností abstraktního malířství založeného na duchovních základech je František Kupka (*1871 †1975), stále více ceněný i ve světovém kontextu. Ten došel k abstrakci na základě touhy odhalit transcendentální pravdu. Zdrojem poznávání mu byla hloubka, až vědecká znalost přírody a jejich zákonitostí na jedné straně a na druhé straně zájem o různá náboženství, filozofii, metafyziku i vizionářské zážitky vycházející z mediálních schopností, které se u něho projevovaly od dětství.
Od roku 1907 řešil problémy imanence barvy a tvaru (Žlutá škola), na práh abstrakce se dostal v roce 1909 obrazem Klávesy piana. Jezero, kde už dvojím názvem zdůraznil jednoznačnost námětu, který není důležitý, i inspiraci hudbou. První studie k vrcholnému dílu organické abstrakce Dvoubarevná fuga – Amfora pocházející z let 1910-1911, definitivní obraz z roku 1912. Téměř současně však vzniká i několik verzí geometrických abstraktních Vertikálních plánů. Je to doklad širokého rozsahu jako umělecké tvorby i filozofického myšlení. Výrazem jeho osobního prožitku jednoty člověka, přírody a kosmu jsou obrazy Kosmické jaro I. a II. z let 1911-1920, Stvoření (1911-1920), Příběh o pestících a tyčinkách (1920) a další díla, v nichž se snažil zachytit proces vzniku a růstu organické hmoty. Věnoval se také ilustracím a grafice.

19. Metafyzická malba, Dadaismus a Surrealismus

Metafyzická malba
Byla reakcí na futuristickou dynamičnost. Vznikla v Paříži v letech 1910 – 1915. Hlavním centrem se stala severoitalská Ferrara.
Chiricova „Metafyzicka malba“
V roce 1911 přichází z Itálie do Paříže Giorgio de Chirico a odkrývá obrazovou poezii – uznává jej Picasso a také Apollinaire.
Hnutím se stává „Pittura Metafisica“ – úvahy vznikající z nových imaginací vytvořených souvislostí a konfrontací. Každá věc má dva aspekty: obyčejný aspekt, který vidíme téměř vždy a který vidí každý, a potom aspekt duchovní a metafyzický, který mohou vidět jen někteří ve chvíli jasnozřivosti a metafyzické abstrakce. Umělecké dílo musí vyjadřovat cosi, co není patrné z jeho vnější podoby. Předměty a postavy, které zobrazuje, musí poeticky vyprávět o něčem, co je vzdáleno a co před námi skrývají materiální formy.
Dadaismus
Název je odvozen od slova „Da da“ [Ano ano]. Název určila náhoda, namátkou otevřeného lexikonu padl všem do oka název dada. Tím byl zároveň manifestován jeden z důležitých principů Dadaismu, a to využití náhodnosti, nelogických souvislostí a nesmyslu, stupňované často až provokativně hrocenou absurditu.
Základní principy Dadaismu
• Hlásání všeobecné anarchie a nihilismu
• Odmítání jakékoli tradice a konvence
• Hlavní zásadou byla úplná svoboda, zrušení hranice mezi krásou a ošklivostí
• Tvorba se měla stát klauniádou, hrou, maškarádou
• Důraz na jevy směšné, vulgární, odpudivé, neočekávané
• Zvláštní roli hrál černý humor
• Cílem byl estetický a psychický šok
Válka převrátila posvátné pojmy pravda, mravnost, spravedlnost, krása, logika. Reakcí na tuto krizi byl Dadaismus. Zrodil se uprostřed války v neutrálním Švýcarsku – útočišti mnoha emigrantů. Rumuni Janco a Tzara v r. 1916 založili v Curychu proslulý kabaret Voltaire – středisko Dadaistické aktivity, vyžívající se poezií, malířstvím, sochařstvím, fotografií, filmem, baletem.
Tristan Tzara (*1896 †1963)
Rumunský básník.
Dadaismus je třeba chápat jako znamení protestu, nenávisti a odporu proti tehdejší kultuře a tehdejší společnosti za to, že se dopustily tak krutého činu, jakým byla první světová válka. Montážemi textů a obrazů a kolážemi dadaisté úmyslně stavěli iracionalitu umění proti racionalitě světa.
Hans Arp (*1887 †1966)
Věnoval se sochařství.
3
Max Ernst (*1891 †1976)
Objevil Dadaismus náhodou jako „kompoziční princip.“ Zaútočil proti nudě ustálených asociací vykřesat novou poezii z faktů i pojmů postavených na hlavu, stejně jako z nenadálých, nelogických, absurdních setkání nejrozmanitějších objektů.
Stál v čele hnutí dadaistů v Kolíně nad Rýnem. Používal koláže, tvořil kompozice z výstřižků z různých ilustrovaných časopisů, z anatomických a přírodovědných příruček zvýrazňoval fotografickým zvětšováním.
Další významné dadaistické centrum vzniklo v New Yorku. Za války se zde setkali Marcel Duchampl, Francis Picabia a Man Ray.
Marcel Duchamp (*1887 †1968)
Proslavil se díly typu „Ready-Made“ – Hotově vyrobené objekty, např. bicykl, nočník. Jinou provokací bylo zveřejnění reprodukce Mony Lísy, které přimaloval knír.
Francis Picabia (*1879 †1953)
Ve svém „mechanickém“ období maloval strojky s přesně okopírovanými součástkami. Rozdělal budík, součástky namočil do inkoustu a otiskl na bílý papír.
Surrealismus
Umělecké hnutí ve Francii na počátku 20. let v literatuře a ve výtvarném umění. Navazovalo na Dadaismus. Na rozdíl od Dadaismu však Surrealismu nešlo o absolutní negaci, ale měl pozitivní vztah k filozofii a vědě. Ideály sociálního a psychického osvobození člověka.
První manifest surrealismu zformuloval v r. 1924 André Breton, kde vyložil i jeho smysl: Surrealismus je čistý psychický automatismus. Je založen na poznání, že hluboko v podvědomí člověka existuje jeho pravé a nefalšované já, nezávislé na vnějším chování, morálce a společenských předsudcích.
Surrealismus začal pracovat se zcela novými pojmy, jako např. psychický automatismus, asociace, všemohoucnost snu aj. opíral se o Freudovo učení psychoanalýzy. Výklad snů se stal základem surrealistické inspirace. Hlavním zdrojem poetična je podle Freuda potlačená sexualita – nejpůvodnějším zdrojem. Umělecká tvorba je lidské podvědomí, kde vládne sexuální pud.
Ve výtvarném umění jako ve snu se objevují předměty a postavy, které spolu logicky a přirozeně nesouvisí, např. rozteklé hodinky přehozené přes větev holého stromu. Toto vše vyvolává šok, který vzbuzuje asociace a přednosti.
Formálně se surrealismus na jedné straně blíží k abstraktnímu (nefigurativnímu) projevu a na druhé straně k vnějšímu veristickému (popisnému) realismu.
Malířské techniky
Koláž, frotáž, asambláž. Techniku koláže převzali surrealisté od dadaistů – vystřižené reprodukce z časopisů a vytvářením nových vztahů mezi nimi, přenášet se do atmosféry fantazie a neskutečna.
Technika frotáže
Tj. otisk strukturované předlohy přetíráním tužkou nebo vytlačováním na papír. Vynalezl r. 1925 Max Ernst (Tato technika byla bohatě využita v Ernstově tvorbě – impulzy pro vývoj Surrealismu).
4
Technika asambláže
Tvoření výtvarného díla seskupováním nesourodých materiálů a předmětů (používali i dadaisté). Objekty spojené lisováním, vázáním, svářením, nýtováním.
Salvador Dalí (*1904 †1989)
Extravagantní katalánský umělec, tvořící ve Francii a v USA. Je nejvýznamnější umělec veristického surrealismu. Malíř, sochař, filmař, tvůrce originálních šperků, divadelních scén, reklam.
Studoval na akademii v Madridu a byl vyloučen r. 1926 pro nepřístojné chování. Osvojil si lazurovací techniku starých mistrů, která mu pomohla k dokonalé reprodukci detailů. Dále si osvojil Kubismuis a Metafyzickou malbu.
V r. 1927 se v Paříži seznámil s André Bretonem. Namaloval svůj první surrealistický obraz „Krev je sladší než med.“ Zásluhou dalšího surrealistického malíře Joana Miróa se stal členem surrealistické skupiny.
Natočil filmy: Andaluský pes (1929), Zlatý věk (1931) a po 2.sv. válce vznikl film Sny na prodej.
Surrealistické období Dalího
Zakončilo vyloučením ze surrealistické skupiny, schvalovalo občanskou válku a provokoval a šokoval v tvorbě i osobním životě. Jeho umění se začalo postupně stávat komerčním.
Joan Miró (*1893 †1983)
Katalánský malíř, grafik, sochař. Působil ve Francii a USA. Prošel expresionismem, kubismem, fauvismem a nakonec se přiklonil k surrealismu. Inspirace čerpal také z lidového a románsko-katalánského umění.
Snažil se o symbiózu malby a poezie, včleňoval básnické texty do obrazů na způsob vizuální básně.