Architektura 20. století
Le Corbusier (*1887 †1965)
Původním jménem Charles Edouard Jeanneret. Teoretik, architekt, urbanista, malíř. Jeho tvorba z počátku 20. století inspirovala funkcionalisty. Tvrdil, že dům je stroj na bydlení, ale současně vyznával krásu klasické řecké architektury – architektura je umění. Žádal, aby vnitřní půdorys domu byl na základě skeletové konstrukce libovolně přestavitelný, aby se stavba vyzvedla nad terén a tím se zachovala zeleň. Zeleň měla být i na střešní zahradě. Okna měla být široká, v pásech, nebo nahrazena volným průčelím. Byt má mít sluneční světlo a výhled na oblohu a na stromy. V Mareille vybudoval dům – město pro 1600 obyvatel i s obchody, školkou, dětským hřištěm, běžeckou dráhou apod. Vypracoval i zásady urbanismu, v nichž požadoval oddělení dopravy od obytné zóny, vzdušnost, mnoho zeleně a soustředění do výškových budov. Město pro 3 mil. obyvatel působí jednotvárně (rovné ulice). Vila Savoye v Poissy u Paříže – čistá stavba. Podílel se na vybudování indického města Čándígarh pro půl mil. lidí. Klášter La Tourette (1957-1960) – vystavěl klášter v přírodě. Poutní kaple Notre Dame Du Haut v Ronchapm.
Narodil se ve Švýcarsku. V r. 1917 se usadil v Paříži a setkal se s avantgardním umělcem Amadeem Ozenfantem. V r. 1922 postavil pro Ozfanta ateliérový dům.
Ludwig Mies Van Der Rohe (*1886 †1969)
Německý architekt. Protifunkcionalistický postoj. Ovládal novodobé materiály – sklo, beton, ale i klasickou pálenou cihlu. Nacházel pro ně vhodný konstrukční výraz – byl vynikajícím stavitelem. Sídliště Weissenhof (Stuttgart) – uznání jako vynikající dokumentace moderního hnutí. Nahrnul pavilon pro světovou výstavu – 1929 v Barceloně. Vila Tigenhad, kterou vystavěl pro Fritze a Gretu Tugendhatovy v Brně na jejich svažitém pozemku. Navrhnul i vybavení interiéru – nábytek, závěsy… Najdeme zde drahocenné a ušlechtilé materiály.
Po r. 1930 na 5 let převzal vedení Bauhausu. 1932 byl Bauhaus nacionálně socialisticky orientovanou správou města uzavřen. V r. 1939 přijal nabídku profesora architektury v Chicagu.
Frank Lloyd Wright (*1869 †1959)
Vynikající americký architekt. Stojí v přímém protikladu k tvrdému funkcionalismu. Vyrostl na venkově a odtud pramenila jeho touha spojit architekturu s přírodou. Jeho hlavní ideou bylo „Rozbít krabici.“ Každou stavbu řešil podle místních podmínek. Když projektoval vilu Hanna House v Kalifornii, použil důsledně půdorysné sítě na principu šestiúhelníku a tento geometrický tvar pak aplikoval i v interiéru a dokonce i na nábytku. Na počátku 20. stol. jeho první realizace budov spjatých s přírodou inspirované japonskou architekturou. Navrhoval jednoduché domy z levných materiálů, inspiroval se indiánskými stavbami. V pozdní fázi jeho tvorby (1940) stavěl na modulové síti sestavené z kruhů a později na principu spirály, vyjadřující organický růst. Poslední dílo, jehož dokončení se nedožil, je Guggenhéimovo muzeum umění v New Yorku, v exteriéru dokonalá stavba ve tvaru nahoru se rozšiřující, ale problematická pro instalaci a provoz galerie.
3
Urbanismus
Urbanismus je organizace funkcí kolektivního života. Zabývá se jak prostorem městských aglomerací, tak venkovskými oblastmi a jeho úkolem je především funkční řád. Ten obsahuje 3 funkce: Bydlení, výrobu, kultivaci těla a ducha. Klíč k výstavbě měst vidíme ve čtyřech funkcích: bydlení, práci, zotavení, cirkulaci.
Bauhaus
Německá státní umělecká škola. Škola zaměřená na syntézu umění a průmyslové tvorby. Založil ji v r. 1919 architekt Wyter Gropius (*1883 †1969). Stal se jejím prvním ředitelem. Byl také teoretikem funkcionalismu a průmyslovým návrhářem. Zde v Bauhasu spojil všechny obory uměleckého průmyslu. Kolektiv s umělci jako byly Vasilij Kandinskij a Paul Klee.
Samotná budova Bauhausu v Desavě je klasický střízlivá a skvěle proporční. Po nástupu Nacistů k moci Gropius emigroval z Německa do Velké Británie a ve 30. letech působil jako profesor architektury na Hardawrdu se Spojených Státech. Americká architektura se pod jeho vlivem změnila v duchu internacionálního stylu.
Posledním ředitelem Bauhausu byl Ludwig Mies Van Der Rohe. Ludwig Mies Van Der Rohe má větší zájem o individuální tvůrčí svobodu. Při řešení levného bydlení projevoval zájem o prostorové projektování. Skeletovou konstrukci považoval za rozhodující – flexibilní řešení – individuální tvůrčí svobody. Uplatnil např. u německého pavilonu pro mezinárodní výstavu v Barceloně. Interiér členil asymetrickými příčkami z mramoru.
Žádné komentáře:
Okomentovat