11. Baroko

Baroko
Je to sloh, který vystřídal Renesanci a nazývá se Baroko nebo Barokním slohem. Souběžně s Barokem se rozvíjejí další směry Klasicismus (návrat k Antice), dále osvícenství a Preromantismus. Kolébkou Baroka je Itálie, kde čerpá z Renesance. Prototypem pro Baroko je Michellangelo Buanaroti (tzv. otcem Baroka).
Časové rozdělení
1. Ranné Baroko
a. Vzniká v Itálii 16. stol.
b. Zbylé oblasti Evropy v 17. stol. (30-ti letá válka)
2. Vrcholné Baroko
a. Konec 17. stol.
b. 1. polovina 18. stol. (asi 1680 - 1740)
3. Pozdní Baroko
a. 40. až 90. léta 18. stol.
b. Období Rokoka
Charakteristické znaky Baroka
Baroko rozbíjí ucelenou Renesanční formu. Vnáší pohyb a napjetí. Zaměřuje se na cit člověka – tzn. útočí aby nás citově zasáhlo. Zdůrazňuje duchovnost a mysticismus. Baroko hodně přehání – nadsázka. Zdůrazňuje lidskou bezmocnost a nicotnost.
Architektura
Baroko podstatě nejvíce využívá prostory do hloubek. Klade důraz na šikmé a zakřivené linie a různé tvary a plochy. Stěny staveb se prohýbají, vlní (tzn. stěny nejsou vůbec rovné jako byly např. Renesanční – rozpohybované stěny). Tvary jsou plné napjetí. Štíty domů jsou zakončeny trojúhelníkem. Baroko využívá velmi bohaté fresky. Baroko je podstatě hra světel a kontrastů (zlato, mramor, drapérie, drahé kameny). Existovaly dra proudy. Prvním proudem byla Dynamika – v Itálii a u nás a druhý proud byl Klasicistní – ve Francii. Dynamické Baroko byly také Rakousko, Čechy. Nejslavnějším architektem v Itálii byl Lorenzo Bernini. Lorenzo Bernini otevřel náruč chrámu sv. Petra – náměstí s kolonádou. Jeho nejslavnější dílo je náruč chrámu sv. Petra. Druhým slavným architektem byl Francesco Boromini. Jeho oblíbeným dílem byl sakrální kostel sv. Karlo u čtyř fontán. Francouzským architektem byl Jules Hardouin Mansart – byl dvorním architektem Ludvíka XIV - Versai.
Architektura ve Francii
Junes Hardoin – slavný architekt Ludvíka XIV. Dvorním stavitelem, přestavěl zámek ve Versailles, postavil zámeckou kapli a oranžerii. Versi je typický pro francouzské parky.
Malba
Nizozemí
náboženské rozdvojení tzn., že Flandry (dnešní Belgie) byly katolické, vládli tu jezuité a jejich malba byla označována jako plánská. Největší představitel je Peter Paul Rubens (1577 - 1640), je považován za mistra bary, měl obrovský cit pro barvu, lehké doteky štětcem a maloval portréty, krajiny a zátiší. Jeho obrazy jsou plné dějů, rozpohybované, postavy maloval spíše při těle, ale ne moc. Namaloval 21 obrovských pláten znázorňujících život Marie Medičejské. Jsou to různé alegorie z mytologie. Pracoval v diplomatických službách v Anglii a Belgii u Karla I.
3
Holandsko
Holandsko převyšovala protestantská víra. 17. stol. – zlatý věk malířství. Malovali obyčejné věci. Tohle malířství mělo realistická styl. Nejhlavnější představitel byl Rembrandt. Rembrandt patřil k největším malířům 17. stol., maloval náboženské, světské nebo mytologické obrazy. Mimo jiné dělal i litografii (malba na kámen). Nejslavnější Rembrandtovi obrazy: Noční hlídka, Hodina anatomie dr. Tulpa, spoustu svých autoportrétů. Dalí představitel je Jan Vermeer. Maloval v zátiší a život v Amsterdamu. Maloval prostou každodenní skutečnost a obrazy – např. Ateliér.
Itálie
Caravaggo byl Italský malíř a vlastním jménem se jmenoval Michelangelo Merisi zvaný Caravaggo. Caravaggo se považuje jako první Barokní malíř. Byl mistrem realistického motivu a také maloval náboženské motivi. Jeho neslavnější obrazy: kontrast mezi světlem a stínem a jsou to obrazi ze života Petra a Pavla
Španělsko
Diego Velázquez (*1599 †1660). Byl nejslavnější a nejznámější španělský barokní malíř. Byl dvorní malíř královské rodiny. Cestoval po celé Evropě. Musel malovat vše, co se stalo na dvoře krále. Byl vynikající portrétista a kromě královské rodiny maloval různé trpaslíky a jiné degenerované bytosti, které bavili královský dvůr. Nejslavnější obraz je Margareta. Je to obraz, kde je princezna obsluhována dvorními dámami v komnatách a jmenuje se Las Menninas. Mimo jiné maloval portréty zasazené do krajiny a také zátiší. Velázquezova tvorba – inspirace pro impresionisty. Nejvíce jeho obrazů můžeme vidět ve Španělsku v galerii Prao Madrid.
Francie
Nicola Poussin (*1594 †1665). Žil v Římě. Maloval a studoval antické a renesanční umění. Tenhle slavný Francouz měl nejprve dynamické kompozice a potom pracoval s ideální harmonii v duchu klasicismu. Náměty – antická mytologie a historie.
Claude Lorrain (*1600 †1682). Jeden z nejslavnějších krajinářů 17. stol. Maloval různé přístavní scenérie.
Sochařství
Itálie
Největším sochařem italského baroka byl Lorenzo Bernini (také architekt). Byl to představitel dynamického baroka. Jeho slavné sochy jsou David (David je v pohybu), Apollón a Dafné, sv. Terezie (je to slavné vidění sv. Terezie, je to v kostele Santa Maria De La Vitoria, byla to řeholnice, která byla spojena s kristem), fontána čtyř řek (je to uprostřed náměstí Navona, sochy symbolizují čtyři řeky – kasii je to Gangu, za Afriku Nil, za Evropu Dunaj a za Ameriku Rio De La Plata), vytvořil spoustu dalších fontán.
Francie
Nejvíce se uplatnila sochařská výzdoba ve Versailles. Nejvýznačnějším sochařem byl Pierre Puget. Byl to zcela nezávislý umělec a čerpal z Michellangela a Berniniho. Sochy: Perseus a Andromeda (byly to mytologické náměty). Dálším sochařem byl Francois Girardon. Vytvořil výzdobu ve Versailles.
Španělsko
Španělské sochařství mělo patetický (prožívaný) výraz. Působení na city člověka. Ve Španělsku se hodně dělali dřevěné skulptury.
4
Baroko v Čechách
V 17. stol. byla u nás složitá situace (30-ti letá válka). Byl zde nastolen katolický absolutismus Habsburků a ten byl v opozici proti českému protestantismu. Nastala silní rekatolizace (přestup na katolickou víru) a poněmčování měst (muselo se mluvit Německy). Umění se stalo nástrojem církevní politiky. Církev zřizovala kostely, kláštery a měla velkou moc. Cizí umělci přinášeli do naší architektury barokní sloh. České baroko je umělecká chlouba.
Architektura
Vedle Italů, kteří k ním chodili stavět je nejslavnější Francouz Jean Batiste Mathey, který mimo jiné navrhl zámek Troja. Našimi nevětšími architekty byla rodina Dienzenhoferů.
Kryžtof Dienzenhofer (*1655 †1722) - otec. Navrhoval sv. Mikuláš – východní část
Kilían Ignác Dienzenhofer (*1689 †1751) – syn. Stavěl kostely, navrhl sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí.
Jan Blažej Santini-Ajchl – původem Ital, který žil v Čechách. Proslavil se tzv. Barokní Gotikou. Dělal rekonstrukce chrámů nebo kostelů (kostel pany Marie v Kutné Hoře).
František Maxmilian Kaňka – postavil část Klementina
Stavby
Stavby jsou Valdštejnský palác, Černínský palác (Hrabě Jan Černín), Klementinum (byla to v podstatě kolej, kde se učilo, klášter. Jezuitská kolej – barokní vzdělanost a školy),
Selské baroko – lidová architektura a kroje.
Malířství
Karel Škréta (*1610 †1674) – malíř českého původu. Pocházel z protestantské rodiny a emigroval. Žil v Německu, Itálii a potom přestoupil ke katolíkům (rekatolizace) a vrátil se do Čech. Maloval portréty, měšťanský život, mytologické scény a oltářní obrazy. Obraz sv. Martina (Martin se dělí o plášť se žebrákem) – tento obraz vlastní národní galerie Praha.
Petr Brandl (*1668 †1735) – je označován jako mistr oltářních obrazů – dynamické baroko. Obraz sv. Jáchym a Amna – kostel Pany Marie vítězné Praha.
Ján Kupecký (*1667 †1740) – byl to jeden z nejvýznamnějších portrétistů. Pocházel z českobratrské rodiny – původně protestant. Žil v Německu (Nürinburg).
Václav Vavřinec Rajner (*1668 †1743) – nejznámější malíř fresek. Spolupráce s architektem Diezenhoferem. Jeho fresky jsou k vidění jak v Praze, tak i mimo Prahu.
Sochařství
Nejslavnějším sochařem byl Matyáš Bernard Braun (*1684 †1738). Pocházel z Tyrolska. Studoval italskou tvorbu, zvlášť Berniniho. Je představitelem české vrcholné barokní plastiky. Jeho díla tvořila výzdobu mnoha pražských paláců např. Clam-Gallasova Palace. Vytvořil na Karlově mostě sochu Sv. Luitgardy. Velké dílo vytvořil pro zámek Kuks, vytvořil celé cykly soch ctností a neřesti. V nedalekém betlémě tesal hrůzné zjevy poustevnického odříkání. Braun spolupracoval s různými architekty. Jeho sochy na Karlově mostě: sv. Ludmila se sv. Václavem, sv. Ivan, sv. Luitgardy.
5
Ferdinand Maxmilián Brokoff (*1688 †1731). Pocházel ze sochařské rodiny (i jeho otec byl slavný sochař). Vytvořil několik soch pro Karlův most a nejznámější sochou je sv. Jana z Mathy, dále Felixe z Valois a Ivana. Nejoblíbenější s realistickou postavou Turka hlídajícího křesťany. Vytvořil dřevořezby pro kostel sv. Havla na starém městě.
V Čechách existoval kult sv. Jana Nepomuckého. Byl to český kněz, který byl zatčen, umučen a utopen ve Vltavě ve 14. stol. Byl prohlášen za svatého v roce 1729. Říká se mu také, že je patron utonulých. Byly to v podstatě morové sloupy, které se stavěly a označovaly se jako Mariánské.