Románský sloh
Rozvíjel se v 11. a 12. století, u nás až do 40.let 13.stol. Vznikl v Itálii – rozšířil se do Evropy (Francie, Španělsko, Německo…).
Jak vypadal?
Vždy opatřen půl oválným obloukem, mohutná, masivní stavba, do šířky, horizontální, převládá délka, zdi mohutné, silné, stavělo se z kamene (později z cihel). Nejvíce románské umění v Itálii a Francii. Románský sloh nezná vitráže (v Gotice ano), má mozaiky a malby. Ovládá nejen architekturu, ale i umění. Vévodila církev, proto má umění výlučně církevní, náboženský charakter.
Sakrální stavby = rotundy a baziliky, kláštery, kostely…
Světské stavby = hrady, věže, mosty, opevnění…
Jak ho poznáme?
Válená a křížová klenba – jednoduchá kopule, byla moc těžká, malá okna (dvojitá, trojitá = sdružená) – i dveřní prostory malé zakončené půlkruhovým obloukem.
Portály – brána, vstup
Sloupy – nepoužívaly antické sloupy, jen třeba jejich část; byly hladké, hlavice krychlové (kalichové), nejvíce motivy, s geometrickými ornamenty.
Architektura
Románská architektura se dělí na:
• Ranou fázi (1000 – 1100) – baziliky a centrální stavby měly převážně plochý strop
• Vrcholnou fázi (1100 – 1180) – používaly klenby valené, křížové a kopule
• Pozdní fáze (1180 – 1250) – v konstrukci kleneb docházelo k převýšení, používala se žebra a hrotitý oblouk
Charakteristické rysy románských staveb
• Nejvýznamnějším prvkem bylo uplatnění různorodých kleneb, po plochých stropech v rané fázi začal být prostor ukončován valenou klenbou a kopulí,
• Tlak kleneb nesly podpěrné sloupy s hlavicemi, sloupy mají klasické trojdělení na patku, dřík a hlavici. Vynálezem románské architektury je prostá krychlová hlavice, uplatňovaly se též svazkové pilíře,
• Pro silné zdi a malou členitost staveb jako celek působily těžkopádně a masivně,
• Okna byla malá, úzká, bez skel, oblouková (případně i kulatá – tzv. rozety). U větších staveb byla okna sdružená, dělená štíhlými sloupky, malé byly i dveřní otvory,
• Výzdoba byla soustředěna především na reliéf umístěný v prostoru nad portálem (tympanon portálu) – zde se setkáváme s prvními sochařskými výtvory, kromě toho na většině staveb nalezneme jako rys vnějšího členění tzv. obloučkový vlys pod hlavní římsou. Čistý byl i motiv sloupkových galerií, zdobících vnějšek staveb,
• Stavebním materiálem byl především kámen, ale už i cihla. Zdi byly často neomítnuté (uplatnila se tak vlastní krása materiálu).
3
Druhy staveb
Architektura církevní – kostely a kláštery, z hlediska půdorysného převažovala bazilika nad rotundou. Bazilika z mohutného zdiva a s významným uplatněním kleneb měla lichý počet lodí (3, 5…). U vyspělých staveb byl prostor obohacen o apsidy (ty se objevují i u centrálních rotund). K církevním budovám se často družily zvonice – věžové stavby k zavěšení zvonů.
Architektura světská – z veřejných staveb vznikly mosty, výjimečně se stavěly radnice. Představovali ji především falce (= opevněné, hospodářsky samostatné občasné sídlo panovníka v raném středověku), hrady (= s pevnými zdmi a masivní věží) a tvrze.
Sochařství
Bylo součástí architektury. Autory neznáme kvůli anonymitě tvůrců. Sochařská kultura sloužila kostelům, takže náměty byly náboženské. Zpočátku nemožnost zobrazovat lidskou podobu ve volné soše – teprve až na konci románského období. Soustřeďovalo se především k reliéfní výzdobě portálů. Nešlo jim o realistické zpodobnění, ale o působivé vyjádření určité ideje či pojmu.
Malířství
Fresky, hodně se jich nedochovalo (byly zcela běžné), nástěnné malby, pokrývaly všechna volná místa (typický motiv Krista), respektovaly architekturu, aniž by se zabývaly perspektivou. Inspirovaly se miniaturami v rukopisných knihách.
Knihy
Byly velmi vzácné, psané ručně, vznikaly v klášterech, psali je mniši, byly iluminované (barevné). Bohatá výzdoba knih, např.: Kodex vyšehradský z roku 1085.
Památky
Rotundy: rotunda sv. Jiří (Říp), rotunda sv. Martina (Vyšehrad), rotunda sv. Kateřiny (Znojmo)
Baziliky: bazilika sv. Jiří (Pražský hrad), bazilika v Sacré-Coeur, bazilika sv. Víta
Žádné komentáře:
Okomentovat