14. Impresionismus

Impresionismus
Imprese = pocit, dojem. Název impresionismus je posměšný.
Skupina malířů 1874 – výstava (C. Monet, C. Pissaro, A. Sisley, A. Renoir, E. Degas, B. Morisotová…)
Na výstavě byl vystaven obraz Moneta Impresion – východ slunce. Podle tohoto obrazu novinář a kritik Leroi posměšně pojmenoval tyto umělce impresionisty. Tato skupina název impresionisti přijala a vzniká hnutí impresionismus. Malovali pouze dojem a atmosféru a velmi si zakládali na barvě.
Impresionismus je první netradiční vidění světa a skutečnosti. Impresionismus je jen v malířství, literatuře a hudbě. Název tohoto směru je odvozen od obrazu Impresse – Východ slunce (namaloval Claude Monet). Této výstavy se zúčastnili malíři: Camille Pissarro, Alfred Sisley, Auguste Renoir, Edgar Degas – nesnášel, když ho označovali za impresionistu.
Způsob malby impresionismu
Impresionistům šlo především o zachycení okamžiku. Hlavní rolí byla světelná záležitost a impresionisté tvrdili, že bez světla není život. Strašně moc se malovalo v plenéru – malba v přírodě, vodní plochy (nejoblíbenější téma impresionistů). Impresionistická malba připomíná mozaiku – byla to mozaika skvrn a viditelné tahy štětce bez pevných obrysů (vůbec nepoužívali černou barvu, protože tvrdili, že černá barva špiní). Cílem bylo vystihnout bezprostřední dojem. Byla to hra světel a stínů. Impresionisté nezaložili žádnou malířskou školu, žádný manifest (např.: na rozdíl od futuristů).
Impresionisté měli významné předchůdce, kteří se ctili a byly to angličtí krajináři (John Constable a William Turner) a dále slavná Barbizonská škola.
Post impresionismus
Nastupuje generace post impresionistů, tzn. umělců, kteří přišli po impresionistech, kteří se snažili osobitým způsobem překonat impresionistický způsob tvorby. Post impresionismus je souhrnný název pro směry francouzského malířství v období cca r. 1888 mezi impresionismem a fóbismem.
• Neoimpresionismus (G. Seraut, P. Signac)
• Barevný konstruktivismus (P. Cézanne)
• Symbolismus (P. Gauguin)
• Expresionismus (V. Van Gogh)
• Secesní malba (H. De Toulouse-Lautrec)
Neoimpresionismus
Je to jedna z modifikací impresionismu, která byla založena v 80. letech 19. stol. a jejich představitelé jsou George Seraut (*1859 †1891) a Paul Signac (*1863 †1935). Nespokojovali se s mírou zachycení světla v obrazech impresionistů, tzn., že považovali vše, co dělají za náhodu. Založili racionální metodu, která vycházela z fyziologií vidění a fyzikální optice. Barva se rozkládá na obrazech na elementární barevné základní body (místo malování jakoby tečkovali). Tento sěr se také označuje jako pointilismus.
3
Barevný konstruktivismus
Paul Cézanna (*1839 †1906) říká se mu otec moderního umění a na jeho tvorbu navazovali četní malíři 20. stol. Jsou to fauvisté, kubisté atd. Cézanné zpočátku vystavoval s impresionisty a maloval impresionistickou technikou. Konstruoval obrazy podle skutečnosti pomocí barevné modulace, které vycházely ze základních geometrických tvarů. Mezi jeho slavné obrazy patří: Hráči karet, zátiší s květinami nebo ovocem, hora Sainte Victorie (několikrát, z různých pohledů, neustále se objevovala v jeho obrazech). Nastartoval kubismus.
Vincent Van Gogh (*1853 †1890) – byl to holandský malíř, který žil v Paříži. Setkal se s impresionisty v Paříži (chvíli byl impresionista) a potom si vypracoval svůj vlastní způsob malování. Jeho obrazy poznáme na první pohled, protože jeho tahy štětce jsou v pohybu (dynamický pohyb – zachycuje šmiku toho, co maluje). K malířství se dostal jako samouk. Nejprve maloval lidi jako „chudinu.“ Žil ve velké bídě a tuláckým životem. Na jihu Francie objevil pro své obrazy typickou barevnost. Symbolem slunce a života pro něj byla žlutá barva. Trpěl psychickou poruchou a v určitém záchvatu si uříznul kus ucha, které následovně umyl a následně to nechal jedné prostitutce. Nastartoval expresionismus. Ovlivnil svým jedinečným dílem umělecké malířské směry 20. stol.
Obrazy: Slunečnice, různé pole, náměty z přírody, portréty obyčejných lidí, Ložnice v Arles.
Symbolismus
Paul Gauguin [Pól Gogén](*1848 †1903) vyrůstal v Peru, v Jižní Americe mezi Číňany a černochy, potom se přestěhoval do Paříže. Původně pracoval v bance jako bankéř a potom se seznámil s Kamilem Pisarem a ten ho přivedl mezi impresionisty, ke kterým se hlásil velmi krátce. V malířství používal symboly a bohaté dekorativní prvky. Jeho symbolismus usiloval o výraz duchovních představ. Vypracoval techniku cloisonismu [kluonismus] – je to malba v barevných plochách obtažených výraznými barevnými konturami. Na jeho směr navázali nabisté – skupina malířů, která se označovala jako proroci. Většinu svého života strávil na Tahiti, kde našel svou druhou ženu (první ženu opustil v Paříži) a obdivoval přírodu a domorodé obyvatele. Snažil se zobrazit soulad lidského života se životem zvířat, rostlin, přírody atd. chtěl proniknout do chápání světa domorodců a měl smysl pro tajemnost, symboličnost, mystičnost. Jeho obrazy jsou až téměř magické, iracionální.
Expresionismus
Má dva významy:
1. Styl uměleckého vyjadřování známý z některých období dějin umění – středověk
2. Umělecký směr 20. stol.
Umělec si vytváří obraz dle svého cítění. Umělec zobrazuje a zdůrazňuje některé obsahové složky – vnitřní svět postav, dějové a situační prvky a ideový smysl.
Citovému přehodnocení skutečnosti slouží i výrazné prostředky: tvarová nadsázka, deformace, výrazná barevnost a kontrast, kompozice a rukopis.
Expresionismus se vyvíjel jako umělecký směr 20. stol. v Německu. Umělci vnímají negativní stránky života – jejich díla jsou často pesimistická.
Podnětem pro vznik německého expresionismu byla tvorba norského malíře Eduarda Muncha. Jeho umělecký program přijali za své umělci, kteří byli v letech 1905-1913 v Drážďanech sdružení ve
4
skupině Die Brücke (most). Druhá skupina expresionistů se utvořila v letech 1911-1912 v Mnichově a jmenovala se Der blaue reiter (modrý jezdec). Vedoucí osobností byl Vasilij Kandinskij. Jeho negeometrické abstrakce z tohoto období jsou vyabstrahovaným vyjádřením citových zážitků.