Secese
Secese stála na počátku této řady, a to jako poslední z univerzálních mezinárodních slohů, jež ovládaly umění, módu, životní styl. Secese, nazývaná „la belle époque“ [krásná epocha], se objevila v Evropě a ve Spojených státech ke konci 2. pol. 19. stol. a plně se rozvinula kolem r. 1900 – kulmilnačním bodem byla Světová výstava v Paříži roku 1900, nba níž secesní sloh triumfoval jako móda začínajícího století. Secese doznívá kolem roku 1910.
V různých zemích bylo toto „nové umění“ různě pojmenováno, např.:
• Anglie – Modern Style
• Francie, Belgie – Art Nouveau
• Německo – Jugendstil
• Rakousko-Uhersko – Sezession, česky secese
• Itálie – stile liberty
• Španělsko – modernisto – modernisime.
Secesi lze chápat jako reakci na průmyslovou revoluci, jako reakci na „rozum doby.“ Vracela se k největšímu zdroji inspirace – k přírodě, nesnažila se však o její otrocké napodobování, nýbrž za pomoci imaginace z ní čerpala symboly. Oproti akademismu, historismu, eklekticismu znamenala secese snahu o osvobození ve jménu života a pravdivosti. V secesi najdeme zárodky řady směrů moderního umění – expresionismu, kubismu, futurismu, surrealismu.
Znaky secesního umění
• Nejvýznamnějším znakem je dekorativnost, linearismus, ornamentálnost, kultivovaná stylizovanost
• Nositeli významů jsou živí tvorové, rostliny (ženské tělo slovanské linie, labuť, páv, lilie, tulipán, mák, leknín)
• Typická je barevnost, barvy mají svou symboliku: žlutá – barva hmoty, slunce, života, radosti; modrá – souvisí vždy s temnotou; zelená – barva faustovská; černá a bílá – barvy ztroskotané naděje a smrti
• Zrušení hranice mezi tzv. vysokým uměním a uměním užitým; secese ovlivnila keramiku, sklenářství, kovářství, šperkařství; obrodila knižní grafiku, šaty, účesy, módní doplňky; nejvíce však ovlivnila výtvarné umění – vytvořila nový typ výtvarného umění – plakát; ovlivnila ilustraci, scénografii, architekturu, sochařství, malířství, literaturu.
Secesní architektura
Secese nevznikla na jednom místě. Její prvky se začaly objevovat v 80. letech na různých místech (Katalánsko, Spojené státy, Francie, Anglie), od 90. let nastává lavinové šíření slohu po celé Evropě, v obou Amerikách a také v Japonsku.
I když kolébkou nového slohu byla Anglie, největší ohniska secesní architektury vzniklala ve Španělsku a Belgii.
Symbolismus
Symbolismus, za jehož představitele bývá považován Gauguin, vnesl do umění nové atributy – imaginaci, obrazovost, metaforu a podobenství. Vnější svět se stal zahradou symbolů, v níž každý předmět má jiný, hlubší, duchovnější význam. Symbol není odraz reality, je to její znak.
3
Kromě skupiny NABIS se k francouzským symbolům řadí Gustav MOREAU (1826 - 1898). Maloval obrazy s biblickými a mytologickými náměty reagujícími na literární předlohy. Ve svých představách byl pronásledován postavou kruté Salome do té míry, že prosytil svá díla eroticky podbarveným démonismem.
Dalším ze zakladatelů symbolismu byl francouzský malíř a grafik Odilon REDON (1840 - 1916), autor imaginárních krajin, zátiší a figurálních kompozic čerpajících z mytologických, náboženských a literárních předloh. Jako výtvarný námět Redona neustále přitahovalo oko. Např. na jediné z litografií, jež je součástí cyklu Ve snu, je znázorněno podivné nebeské těleso, připomínající surrealistický útvar oka vyňatého z důlku. Obraz Zavřené oči navozuje představu hlubokého zasnění či zamyšlení, což byl typický symbolistický námět. Z dalších prací jsou významné např. Kyklop, Pocta Goyovi, Zrození Venuše.
Žádné komentáře:
Okomentovat