Futurismus
(z latinského futurum = budoucí čas; futuristé – tvůrci umění budoucnosti)
Futurismus byl jedním ze směrů, který vyšel z kubismu. Byl to směr malířský a literární, uplatnil se též v sochařství, architektuře a hudbě. Vznikl z opojení hromadícími se technickými vynálezy a civilizačními vymoženostmi, ale též jako reakce na společenské poměry doby počátku 20. stol.
Kolébkou futurismu se stala Itálie, kde po dlouhém období provinčního rázu umělecké produkce vznikají v Milánu a Římě futuristická centra. Odtud se šířily ideje o utváření budoucího světa a zájem jen o to, co se zrodilo v současném století – o dynamičnost moderního života. Roku 1909 vyšel v Pařížském Figaru provokativní Manifest futurismu, jehož autorem byl italský básník Filippo Tomasi Marinetti (1876-1944). Ostře se postavil proti veškerému umění minulosti a tradicím (např. prohlašoval, že muzea, knihovny a akademie jsou hřbitovy kultury a je třeba je ničit) a chtěl vytvořit umění prudce se měnícímu světu. Žádal vytvoření uměleckých forem odpovídající potřebám soudobého člověka a moderní civilizace. Obracel pozornost k masovému konzumentu umění (jímž byl beztvarý pouliční dav). V zájmu takto chápaného vnímatele futurismus hlásal kult primitivismu, síly, činu, technizace. Obdiv síly a agrese (válka je v Manifestu futurismu považována za jedinou hygienu lidstva) přivedli Marinettiho a četné další italské až k souhlasu s fašismem.
Roku 1910 vydali futuristé manifest futuristického malířství, podle něhož:
Světlo a pohyb ruší materiální tělesnost věcí, jenž se stávají průhlednými
K malířskému vyjádření chtějí použít prostředky neoimpresionismu
Nejvýznamnější hodnotou v malířství je pohyb (malíři volí takové náměty, jež umožňují pohyb analyzovat – zde přijali od kubismu simultánní zobrazování po sobě následujících pohledů – je to např. let letadla, prudká jízda autem)
Z malířství vylučují akt, zátiší a krajinu pro svou statičnost a ztvárňují motivy moderního života a jeho fyzikálních a mechanických sil
Tvůrcem výtvarného futurismu byl především Umberto Boccioni (1882-1916), které též tento směr teoreticky propracovával. Jako sochař zhotovil nejtypičtější futuristickou plastiku Jedinečné tvary prostorové komunity, vyjadřující skutečný pohyb. I v obrazech vyjadřoval prudký pohyb a ruch velkoměsta. Přízračný je v tomto smyslu obraz nazvaný Rvačka v pasáži (1909).
Giacomo Balla (1871-1958) maloval postavy lidí a zvířat s mnohonásobnými končetinami, seřazenými do jednotlivých fází pohybu. Zobrazoval pohyb simultánně. Další obrazy: Děvčátko běžící na balkóně (1912), Pes na šňůře (1912).
K futuristům patřil i Carlo Carrá (autor obrazů s charakteristickým názvem Co mně povídala tramvaj), Gino Severini nebo Luigi Russola, jenž se proslavil obrazem Dynamika automobilu (1912).
První výstava futuristické malby se konala v r. 1912 v Paříži. V Rusku vzniká první avantgardní skupina futuristů v roce 1910. V roce 1912 se tato skupina rozdělila do dvou center – petrohradská skupina a moskevská skupina kubofuturistů.
První světová válka podlomila aktivitu italských futuristů a po smrti Boccioniho byl futurismus jako ucelené hnutí mrtev. Přesto však ruský futurismus, zejména v literatuře (poezii) a
3
divadle (Mejerchold), vytvořil svá nejzávažnější díla až po Říjnové revoluci 1917, kterou ruská avantgarda vítala jako počátek skutečně svobodného života.
V českém malířství se s futurismem vyrovnávali nejvýznamnější malíři českého kubismu Bohumil Kubišta (srov. Kapitolu o českém kubistickém malířství – výklad k obrazu Pobřežní děla v boji s loďstvem).
Funkcionalismus
V prvních dvou desetiletích 20. století zesílely tendence k očištění staveb od jakékoliv dekorativnosti. Stavby byly chápány jako kompozice čistých geometrických tvarů. Postupně krystalizovala poněkud utopická teorie, která hlásila, že každá stavba musí především splňovat funkci užitkovou – být praktická, hygienická, ekonomicky nenáročná.
Této teorii se však architekti moc neporřídili. Tak Charles Eduard Jeaneret, který vystupoval pod jménem Le Corbusier (*1881 †1965) a jehož tvorba z počátku 20. let funkcionalisty inspirovala, tvrdil, že dům je stroj na bydlení, ale současně vyznával krásu klasické řecké architektury a trval na tom, že architektura je umění.
Žádal, aby vnitřní půdorys domu byl na základě skeletové konstrukce libovolně přestavitelný, aby se stavba vyzvedla nad terén a tím se zachovala zeleň. Zeleň měla být i na střešní zahradě. Okna měla být široká, v pásech, nebo nahrazena volným průčelím. Byt má mít sluneční světlo a výhled na oblohu a na stromy. V Mareille vybudoval dům – město pro 1600 obyvatel i s obchody, školkou, dětským hřištěm, běžeckou dráhou apod.
Le Corbusier načrtl v r. 1926 protikladné principy novodobé architektury:
4
Konstruktivismus
Vzniká v Rusku. Byl v SSSR až do r. 1921 prohlašován za oficiální umělecký směr ruské revoluce. Usiloval o skutečný obraz současného světa a po revoluci v r. 1917 i o tvorbu moderního socialistického prostředí. Jeho představiteli jsou sochaři Naum Garo a Antonie Pevsner.
Malíř, sochař, grafik a fotograf Alexandr Rodčenko nebo grafik, architekt El Lisickij, který své abstraktní kompozice vytvářel z ryze geometrických prvků. Významnou osobností je také Vladimír Tatlin – chtěl využívat umění v oblasti ryze funkční – v architektuře, průmyslové tvorbě a reklamě. Návr Věž III. Internacionály – kinetický památník, otáčející se kolem své osy, inspirovaný přísnou geometrickou kázní a rytmickým cítěním. Spirála symbolizuje pohyb lidského myšlení vzhůru.
Konstruktivismus ovlivnil i poezii (V. Majakovsky), divadlo (V. Mejerchold) a film (S. Ejzenštejn, A. Pudovnik).
Avantgardní ruské divadlo
Režisér V. E. Mejerchold (*1874 †1942) – v divadle odstranil oponu, rampu, dekorace, aby lépe přiblížil herce k divákovi. Vypracoval teorii herecké biomechaniky. Rozčlenil jevištní prostor architektonicky a trvale v něm používá mašinerii, konstrukce a stroje. Nic realistického, ale na scéně dominuje konstruktivismus. Herci hráli v modrých pracovních oděvech v dekoraci, která připomínala pracoviště tesařů anebo mechaniků. Mejercholdovo představení: Revízora (1926) – zde rozložil Gogolovo mistrovské dílo na 15 epizod a dospěl v režii i ve hře herců k technické dokonalosti.
Další režiséři avantgardního divadla jsou A. J. Tairov a E. Vachtangov.
Vladimír Majakovskij (*1893 †1930) – básník revoluce, který hlásil: „Smysl divadelní práce je v tom, že se pokouším vrátit divadlu jeho čistou divadelní funkci a chci z jeviště udělat tribunu.“ Mysteria Bufa – v cirkuse ji hrálo 350 účinkujících. Jeho komedie Ploštice (1928) namířena proti maloměstskému způsobu života, inscenována Mejercholdem a Koupel se hrála s cirkusem a ohňostrojem. Verši, filmovými scénáři a plakáty bojoval proti minulému režimu carského Ruska a podporoval budování socialismu v SSSR. Byl to ruský básník, spoluzakladatel a hlavní představitel ruského futurismu, agitátor ve službách sovětského svazu.
Žádné komentáře:
Okomentovat