17. Kubismus

Kubismus
• Byl prvním skutečně převratným směrem 20. stol. i když ne vždy – pro značné nároky – chápán a obdivován.
• Založili jej v Paříži kolem r. 1910 španělský malíř a sochař Pablo Picasso a francouzský malíř Georges Brague.
Název pochází z francouzského slova La Cube – Krychle, kritika posměšně označila či hodnotila dílo F. Braguovo. Malíři tuto hanlivou přezdívku přijali jako programové heslo: „analyzujeme formu z různých pohledů, rušíme perspektivu, posunujeme předměty a točíme se kolem něho, hledajíce s úzkostným zaujetím tajemství formy.“
Kubismus vychází z názorů, že okolní svět lze zobrazit pomocí základních geometrických tvarů, jako jsou krychle, kužel, koule.
Podstatu kubismu tvoří:
• Předmět rozložený na elementární geometrické tvary a nahlížený z různých úhlů
• Snaha zachytit trojrozměrnost věcí, aniž by tím byla porušena dvojrozměrnost obraz
• Tlumená barevnost
• Tematicky opakující se náměty – zátiší a portréty
• Simultaneita, tj. snaha v daném obraze vystihnout několik souběžně probíhajících jevů.
Kubismus prošel několika vývojovými obdobími:
1. Negerské (Protokubismus 1907-1909) – Po příkladu negerské plastiky se provádí deformace tvaru a jeho redukce na základní geometrické prvky při vyloučení prostoru a perspektivy. (Vliv P. Cézanna) – pevné formy, barva jako prostředek modelace: tóny hnědé a šedé
2. Analytický kubismus (1910-1912) – Dochází k rozložení na jeho části tím, že tyto části nazírané po sobě a z různých pohledů. Na obraze najednou a vedle sebe v ploše. 1912 rozvoj kubistické koláže (vlepování papíru – novin, viněty, tapety apod.) zátiší s lahvemi, sklenicemi a ovocem, s kytarou nebo houslemi…
3. Syntetický kubismus (1912-1914) – Nejde ovšem už o rozklad předmětů, ale o jeho znovuvystavění z jednoduchých výtvarných prvků, linií a ploch: Nejde ovšem o napodobování viděného, nýbrž o vytváření věcí podle vlastních zákonů obrazové skladby; vzniká prostor tvůrčí imaginaci – v tomto bodě se kubismus dotkl abstraktního umění. Další fáze lyrický kubismus po r. 1923.
4. Imaginární kubismus – Kubismus ve své vrcholné fázi ukončila 1. sv. válka a různé modifikace jsou až do 20. let. U nás pod jeho vlivem tvořila skupina Osma a potom skupina Výtvarných umělců. Kubismus u nás ovlivnil sochařství, architekturu, umělecké řemeslo (nábytek).
3
Představitelé
Pablo Picasso
(1881-1973)
Byl jedním z největších malířů 20. stol. Prošel mnoha uměleckými směry, nikdy však nepřekročil hranice abstraktní malby.
Modré období 1901-1904 – realistické obrazy malovány v chladných modravě zelených tónech.
V roce 1904 přesídlil na trvalo do Paříže – čtvrť Montmartru, kam za ním docházeli vedle G. Bragua i Juan Gris a spisovatele Max Jacobs, Alfred Jarry, Guillaume Apollinaire…
Růžové období (1904-1906) – maluje kejklíře, artisty z Montmartru, protože v obrazech z církevního prostředí dominují růžové tóny (obraz Kejklíř). Picasso se prosadil a díky Gaueristům, kteří rozpoznali talent umělce a odkoupili jeho obrazy. Finančně se zajistil a dal se na cestu expresionistů, ke kubismu.
Opouští perspektivu, zjednodušuje barevnost, geometrizuje tvary – Avignonské slečny (1906-1907) – obraz vzbudil rozruch ani ne tak obsahem, ale spíše „těly osekanými sekerou.“ Jde o geometricky abstrahované akty v klasickém postoji s rukama zkříženýma za hlavou. (barevnost je omezená na tóny barvy masa).
v roce 1912 vytvořil také první koláž v moderním umění a dospívá k období syntetickému – cílem je obnovit jednotu předmětů (1912-1914).
Na čas opouští kubismus a tvoří v duchu klasicistní přísnosti – maluje ženu, syna, přátelé (např. básníka Apollinaira).
Návrat ke kubistické tvorbě obraz z r. 1921 „Tři hudenníci“ – dílo znázorňující trojici tajuplných maškarních figur, sestavených z geometrických tvarů.
Posléze se v Picassově tvorbě objevují vlivy surrealismu a před 2. sv. válkou je umělec zaujat tématikou býčích zápasů – boj s fašismem. Obraz „Guernica“ 1937 dílo vzniklo za španělské občanské války, po bombardování obce Guernica německým velitelem. Obraz nese známky kubistických experimentů, ale hlavní úlohu v něm hraje expresionistická disproporčnost.
Picasso kreslil také nádherné ilustrace (např. K Ovidiovým metamorfózám); lavírované kresby – býčí zápasy.
V 50. letech – grafika a potom sochařství a keramika
V 60. letech – návrat k Manetovu dílu a vlastním postupům, návrat figurace.
4
Georges Braque
(1882-1963)
Francouzský malíř. Zakladatel spolu s Picassem kubismu. Ve svých obrazech byl vyváženější, harmoničtější, kultivovanější. Nejčastějším námětem patří zátiší „Zátiší s kartami“ – kompozice s trefovým esem. Obraz „Portugalec“ – jde o dílo z období analytického kubismu; Muž hrající na kytaru – obraz.
Kubisté tvrdí, že cílem jejich nové formy není „popis ani abstrakce“ – nýbrž konkrétní, nově vytvořená zkušenost, že není možné věci pouze zobrazovat, ale vniknout do nich a ztělesňovat v nich sebe. Malovat na základě toho, co o nich víme a ne jen tak, jak to vidíme.
Juan Gris
(1887-1927)
Madridský umělec, který se vyškolil v secesi. Malíř, který se stal od r. 1911 nejblíže Picassovi a Braqovi. Gris však nikdy neprošel analytickou fází; jeho obrazy 1911-1912 definované s geometrickou přísností zachovávají stále názornost a poměrnou celistvost zobrazeni – syntetický kubismus
Obraz „Snídaně,“ „Stůl“ – technika koláže umocňuje pravdivost výtvarného vyjádření. Nepředstavuje iluzi, ale věci samotné, jejich materiál a strukturu. . Domyslel estetiku kubistického pojmu „Tableau-objet“ – obrazová architektura barevných ploch k ztělesnění světa; obrazový prostor – propojení různých obrazových perspektiv do jednoho celku. Nikdy se neodchýlil od kubismu a dokonce ostře kritizoval jeho významné představitelé za to, že jej opustili.
Český Kubismus
Je pozoruhodné, že v Čechách, kde vždycky v umění převládal sklon k lyrismu a poetizaci, právě kubismus zapustil hluboké kořeny. Na příklon českých umělců ke kubismu měly vliv jejich časté cesty do Paříže i nákupy Picassových a Braquových děl Vincencem Kramářem v letech 1911-1914, které dali základ jedné z nejlepších sbírek předválečného období Kubismu v Evropě.
V únoru roku 1911 došlo ve spolku Mánes ke střetu starších umělců s mladými, kteří odešli a v témže roce založili Skupinu výtvarných umělců orientovanou převážně kubisticky. Jejich vůdcem se stal Emil Filla.
Pro názorové neshody do skupiny vstoupil Bohumil Kubišta (1884-1918), který hledal vlastní cestu k osobnímu pojetí kubismu. V jeho díle se prolíná až fantastická snaha po vědecky zdůvodněné, na geometrii a matematice založené kompozici, exaktnosti tvaru a barevnosti s hlubokým duchovním zaměřením,
V roce 1913 vstoupil Kubišta pro neuvěřitelné existenční starosti do rakousko-uherské armády a na tvorbu mu už zbývalo jen málo času. Přesto však v tomto období, v roce 1915, ještě za nímž šel nekompromisně i v osobním životě. Od autoportrétu Kuřák (1910) vede Kubištův vývoj k Lomu v Bráníku a k Epileptické ženě, obrazům z roku 1912 (Vodopád v Alpách, Nervózní dáma) a 1913 (Překážka, Pobřežní děla v boji s loďstvem).
5
vznikly kuboexpresivní obrazy Meditace, Oběšený a pozoruhodná sochařská práce Hlava. Jeho dílo zůstalo nedokončené, ale hluboce zasáhlo do vývoje českého umění.
Stejně pronikavě však na naše umění působila i tvorba a teoretická orientovanost Emila Filly (1882-1953), který se od začátku snažil začlenit je do současného světového vývoje. Po krátkém období expresionismu si záhy pro sebe objevil dílo Picassa a Braqua a v letech 1912-1914 se vyrovnával se všemi jejich vývojovými etapami. Problém rozkladu tvaru a po sléze jeho syntézy řešil v řadě zátiší (Zátiší s podnosem 1914) i figurálních obrazů (Kuřák, Čtenář, 1913-1914). Snad nejlepší kubistická zátiší vytvořil za svého pobytu v Holandsku v letech 1914-1918; reflektoval v nich i vliv holandské malby 17. století. Postupně se osvobozoval od těsného sledování francouzských vzorů a ve dvacátých letech vytvořil řadu originálních syntetických děl, především krásná tzv. Bílá zátiší.
Z bývalé Osmy přešli do Skupiny výtvarných umělců také Vincenc Beneš a Antonín Procházka. Ke skupině náleží i Václav Špála, Otakar Kubín, V. H. Brunner, František Kysela, teoretici V. V. Štěch a Antonín Matějček a spisovatelé Karel Čapek a František Langer. Silná byla skupina architektů. Kubín a Matějček se pro názorové rozdíly brzy vrátili do Mánesa.
K názorovým sporům došlo i mezi Fillou a několika umělci vedoucími Josefem Čapkem, kteří odmítali dogmatické následování Picassa a Braqua. Čapek chápal kubismus jako otevřený systém, v němž má mít své místo i barva, oblé linie a obsah. Koncem roku 1912 Čapek a Špála se Skupiny odešli.
Jako v jediné evropské zemi se u nás kubismus uplatnil nejen v malířství a v sochařství (Gutfreund, Filla), ale také v architektuře, nábytku, bytových doplňcích, v keramice, sklu, porcelánu i textilu. V letech 1911-1914 postavil Josef Gočár kubistické stavby Dům u Černé Matky boží, Dům v Tychonově ulici v Praze a lázeňskou budovu v Bohdači, ve stejném období stavěl kubisticky Pavel Janák v Pelhřimově a Josef Chochol hned několik domů v Praze pod Vyšehradem. Gočár, Janák, a Vlastislav Hofman navrhovali i nábytek, který realizovali Pražské umělecké dílny založené v roce 1912, a uměleckořemeslné předměty vyráběné především pro družstvo Artěl (1908-1934). Po první světové válce Gočár stavěl ve stylu tzv. rondokubismu, v němž se uplatňovali i oblé tvary, např. Legiobanku Na Poříčí, a Pavel Janák palác Adria na Národní třídě.