25. Design a nové výrazové prostředky

Design a nové výrazové prostředky
Průmyslový design je spojovací článek mezi technikou a uměním. Termín design znamená návrh, tvar, vzhled. V našem kontextu jde pak o způsob tvarování předmětů, spojující účelnost a funkčnost s estetickými hodnotami za účelem estetického utváření životního prostředí.
Rozlišujeme několik kategorií designu:
• Design průmyslových výrobků (předměty běžné potřeby, stroje a jejich příslušenství)
• Design vizuální (písmo, plakáty, reklama)
• Design interiéru
• Design obalové techniky (obalová úprava pro spotřebitele)
• Design životního prostředí (úprava krajin, urbanismus)
Od počátku 20. stol. a zejména do konce 2. sv. války zaujímá průmyslový design v našem životě stále závažnější místo. Výchozím bodem je průmyslová revoluce na konci 18. stol. Objevení stroje hraje v historii moderního umění rozhodující roli: přetváří řemeslnou výrobu ve výrobu průmyslovou. To se týká především anglie, kde se některé předměty (např. keramika) začaly vyrábět průmyslově. Zlom znamená hnutí a výstava s názvem Arts and Craft uspořádaná v Londýně v roce 1880. V tomto období vyniklai i první velké inženýrské stavby (např. Eifelova věž v Paříži). Zpravidla se soudí, že pokrok v prosazování nových postupů v oblasti architektury, užitého umění a designu probíhá souběžně.
Pokud jde o závislost průmyslového designu na soudobém výrazu malířském a sochařském, je zde situace složitější. První průmyslově vyráběné předměty z konce minulého století byly přikrášlovány v duchu dobových uměleckých tradic. Z hlediska psychoanalytického se zde nabízí vysvětlení, že člověk má „strach z prázdna,“ a proto má nutkavý sklon vyplnit každou plochu zející prázdnotou. Až v určitém stupni vývoje se pak od tohoto sklonu k dekorativnosti a přikrášlování upouštělo, což je opět jev svědčící o jistém psychologickém a antropologickém posunu. Ještě např. secesní umění chtělo zachovat svou stopu nejen v architektuře a v malířských a sochařských dílech, ale i na nábytku, vnitřní výzdobě a v celé oblasti užitkového předmětu.
Po rozkvětu secese a potom, co se o tozšíření nové umělecké orientace zasloužilo nejprve anglické hnutí Arts and Craft a německé Deutscher Werkbund, začíná velmi důležité období Bauhaus. Během celého období Bauhasu se zdálo, že vztahy mezi průmyslovým designem, architekturou a ostatními výtvarnými obory budou velmi těsné a aktivní, že u děl „čistého“ umění i u děl „užitého“ umění a vyráběného průmyslově bude možno zachovat tentýž základní rys: funkčnost.
Z hlediska historie průmyslového designu jsou u jeho zrodu země s nejvyšší úrovní industrializace. Po již uvedené Anglii významné místo zaujímají Spojené státy. Už v 19. stol. zde bylo možno konstatovat vyspělé technologické vědomí. Po roce 1910 se pak iniciativa rozvinula v četných odvětvích výroby. Typický je pro americký design líbiví a reklamně působivý vzhled předmětu, někdy až se sklonem spíše zákazníka přilákat než přispívat k funkční účinnosti výrobku.
V Itálii vznikají už ve 30. letech první pokusy v odvětví automobilového průmyslu a výroby nábytku.
Ke skutečnému rozvoji průmyslového designu však dochází až po 2. sv. válce. Prvořadou pozici získal design zejména v oblasti výroby nábytku. Jiný typ designu se vyvinul kolem roku 1955 ve
3
skandinávských zemích. Ten si zachovává ještě mnoho rysů řemeslných. Proslulý je švédský a dánský nábytek, finská keramika, sklo a předměty z kovu.
Anglie od roku 1956 tvoří jakousi střední cestu mezi přestylizovaným americkm designem a designem skandinávským. V Anglii se též projevil i silný vliv italský, zejména v automobilovém průmyslu a výrobě kancelářských strojů.
Vyspělý je rovněž průmyslový design v Japonsku v důsledku pokročilých technologických struktur a tradičně je kvalitní design v Německu, kde se různé podniky, zejména Braun, začaly zaměřovat na výrobu předmětů s dokonalým designem.
Vývoj designu je spojen s osobnostmi, jako Gio Ponti, Marco Zanuso, Margiarotti, Castiglioni, Colombo, Albini a další. V interiérovém designu se proslavili např. Philippe Starck, Ron Arad, Javier Mariscal, Eileen Grayová nebo Alessandro Mendini.
I když u nás vyráběl od r. 1850 vídeňský truhlář Michael Thonet (1796 - 1871) esteticky dokonalý ohýbaný nábytek, v České republice se začala věnovat systematická pozornost designu až po r. 1989. Do té doby – až na výjimky – byl vzhled našich předmětů denní potřeby fádní, unifikovaný a vždy ostře kontrastoval s dovezeným západním zbožím. S nástupem tržního hospodářství však obchod designérskou činnost velmi přivítal, neboť dobrý design bezesporu zvyšuje prodejnost vyrobených a nabízených produktů.
Ani spotřebitelé by však neměli přehlížet estetiku životního prostředí. Nemůže nám být přeci lhostejné, jakým školním nábytkem jsme obklopeni, jak máme tvarovány školní pomůcky, jak stolujeme ve školní jídelně, jakými dopravními prostředky cestujeme do školy nebo do zaměstnání.
Průmyslové výtvarnictví je obor velmi důležitý a v našem prostředí zvlášť perspektivní. Proto bylo v Brně po r. 1989 založeno DESIGNCENTRUM s působností na celou republiku.
Zvláštní je vztah mezi průmyslovým designem a architekturou.
Oběma těmto odvětvím je společná jejich užitková a funkční podstata. V současnosti už do sféry průmyslového designu patří mnoho stavebních prvků industrializované architektury (okna, dveře, klimatizační zařízení, posuvné stěny apod.) a je možné, že v blízké budoucnosti to bude platit i o celých domech. Opravdový rozdíl mezi architekturou a průmyslovým designem však spočívá v tom, že architektura zůstává funkcí způsobu bydlení a životního prostředí a že vždy bude muset být brán zřetel na ekologii a urbanismus.
Design je odvětví, které proměnilo způsob života a hluboce modifikovalo naše vizuální panoráma. Civilizační prostředí je plné průmyslově vyráběných předmětů. Mnohým je již nutno přiznat estetické kvality, významné pro výchovu vkusu a utváření „stylu doby.“ I proto má design místo v dějinách kultury vedle historie starého i moderního výtvarného umění.
Je třeba však poznamenat, že by bylo chybou omezovat tvořivé schopnosti člověka jen na oblast průmyslového designu. „Čisté umění,“ neutrální tvorba, nevázaná na cíle funkčnosti a spotřeby, zůstává pro člověka naprostou nutností a měla by se proto nadále rozvíjet i nezávisle na světě strojů a technologií.