Etruské umění
Kultura Etrusků se výrazně začala projevovat ve střední Itálii kolem pol. 8.stol. př.n.l.
• V 7.stol. př.n.l. patřili Etruskové mezi kulturní národy starověku,
• V 6.stol. př.n.l. se Etrurie stala uměleckou provincií řeckou,
• Od 3.stol. př.n.l. se dostala pod vliv Říma.
V nejstarších dobách měli Etruskové rodové zřízení se silným patriarchátem a společný majetek. Náboženský kult byl složitý a byl naplněn pochmurnou mythologií.
Architektura
Počátky etruské architektury představují podzemní (komorové) hrobky, které jsou nejstarší monumentální architekturou vzniklou na území v Itálii. Mohyly z Carteveri z 8. a 7.stol. př.n.l. mají pravoúhlý nebo kruhový půdorys a jsou překlenuty přečnívajícími kvádry. Prostý lid byl pohřbíván do jednoduchých šachtových hrobů.
Z etruského stavitelství se dochovali zbytky mostů, městských opevnění a základy domů a chrámů. Chrámy byly přizpůsobeny i k pozorování hvězdné oblohy. Etruský obytný dům byl tvořen obytnou místností s ohništěm a s nádrží na dešťovou vodu pod otvorem ve střeše atria a řadou obytných světnic v zadní části. Charakteristická byla terakotová výzdoba štítů a sloupů. Dále se používal kámen, dřevo a bronz.
Sochařství
Převládá snaha o realistické pojetí. Typické jsou hliněné sarkofágy s postavami zemřelých na víku. Proslavila se především socha Vlčice z římského Kapitolského muzea, která se stala symbolem města Říma. Vynikal sochař Vulca. Koncem 6. .stol. př.n.l. vyzdobil chrám Jova Kapitlského v Římě.
Malířství
Bylo pod silným řeckým vlivem, bylo to umění velkého stylu a neobyčejné originality. Malby z hrobu v Chiusi z 5.stol. př.n.l. líčí zápasy a tance, stejně jako obrazy v tarquinijských hrobkách. Etruskům ležela na srdci především starost o posmrtnou existenci člověka. Proto zařizovali své hrobky tak, aby pro mrtvého vytvořili prostředí obdobné jeho pozemskému životu. Obklopovali ho důvěrně známými věcmi a zobrazovali ho ve všedních každodenních situacích. Malby na etruských hrobkách v Carveteri, Tarquinii, Orvietu, Chiusi a Vulci jsou jedním z mála malířských souborů antiky, které se zachovali dodnes.
Užité umění
Obsahuje umělecké výrobky lité, kované nebo tepané vysoké umělecké úrovně. Velkým přínosem jsou kresby ryté do kovu: zdobená ruční zrcadla, kovové nádoby a nářadí ze zlata, stříbra a bronzu. Filigrán a granulování zdobí čelenky, jehlice do vlasů, prsteny a další šperky. Od 5.stol. př.n.l. razili Etruskové podle řeckých vzorů mince.
3
Starověké římské umění
Na vzniku se podíleli Etruskové, Latinové, Umbrové, Samitové, Italové.
Periodizace:
a) Období římské republiky (podle tradice založené 510 př.n.l.), kdy se latinský kmen ujal vedení,
b) Období císařských dynastií (od r. 27 př.n.l.),
c) Pozdně římské umění je spojováno s pádem západořímské říše, kterou r. 467 definitivně vyvrátil germánský kmen; doznáví do 6.stol.
Řím se stává centrem světového obchodu a tím i střediskem umění. Římané si podrobili mimo Itálie i všechna helénská království i Afriku. Jedním z důsledků těchto výbojů byla romanizace obyvatel dobytých území.
Římané přejímali vzdělanost, umění, hodnoty i životní styl starých Řeků a obohacovali je o vlastní tradice.
Do pozdního římského umění pronikaly prvky křesťanství. To způsobilo, že na římskou kulturu navazovala kultura západoevropského křesťanského středověku. Řecké antické tradice zčásti přejímalo byzantské umění, které tvořilo první vstupní fázi středověkého umění, určeného křesťanským světovým názorem.
Náboženství bylo pod etruským a řeckým vlivem. Římané převzali celý řecký mytologický systém s tím, že jména některých bohů přejali, některým dali nová latinská jména, ale přiřadili jim kompetenci řeckých bohů.
Tři základní principy řecké mytologie a filozofie:
1. Racionalismus, založený na představě světa jako uspořádaného objektu,
2. Antropocentrismus, předpokládající, že člověk má ve světě důstojné, centrální místo,
3. Senzualismus, zdůrazňující roli smyslů a smyslového světa a dovolující ocenit pozemské hodnoty, včetně krásy lidského těla a radovánek.
Charakter římského umění byl ovlivněn i povahovými rysy římského člověka: pýcha, panovačnost, sebevědomí, kázeň, praktičnost a tvrdost. Tím se Římané lišili od Řeků, kteří byli prostí, zkoumaví, toužící po vnitřní harmonii a kráse.
Architektura
Vynikající technikové. Největšího umění dosáhli ve stavebním inženýrství.
Slohové řády
• Dórský
• Iónský
• Korintský
Vyvinuly se hladké toskánské sloupy. Tím, že byla spojena konstrukce oblouku s architrávovým systémem, vzniká typicky římská architektura. Oblouk je nejvýznamnějším rysem římské architektury.
4
Chrámy neměly žádné okno, celý prostor je osvětlován shora a působí domem velebné harmonie. Řecká architektura byla určena pro pohled zvenčí a římská architektura usilovala o působení vnitřního prostoru.
Bazilika – veřejné shromaždiště a tržiště, kde zasedal také soud; byla to pevně zděná pravoúhlá budova, rozdělená třemi řadami sloupů na tři lodě, z nichž prostřední byla nejvyšší, stavba měla sedlovou střechu.
Amfiteátr – nezastřešená stavba eliptického půdorysu pro hry a zápasy, se stupňovitým hledištěm a arénou uprostřed.
Cirk – podkovitá stavba pro jízdní závody.
Therm – komplex lázeňských budov.
Forum – (náměstí), tvořilo centrum městského života, bylo obklopeno význačnými veřejnými budovami, zdobené sochami a vítěznými oblouky.
Obytné domy – domy řemeslníků byly umístěny v tmavých uličkách a měly pouze nutné místnosti. Domy boháčů byly komplexem místností a prostorů.
Významné římské památky
Pantheon – r. 602 se stal křesťanským chrámem, výtvarným výrazem nového náboženského cítění, předznamenávajícího křesťanství.
Koloseum v Římě – mohutná veřejná stavba, měl podobu oválu, vyhovoval zápasům divoké zvěře a gladiátorů, měl kapacitu 50 000 diváků.
Marcellovo divadlo v Římě
Diokleciánovy thermy v Římě – veřejné lázně, nechal postavit císař Diocletianus na nejvyšším místě v Římě.
Sochařství
Historické reliéfy a především portréty. Řada portrétů dospěla až k naturalismu. Portrétováni byli např. Julius Caesar, Cicero, Brutus a především císař Augustus – v Římě mu bylo postaveno přes 80 soch. Proslulá je bronzová jezdecká socha Marca Aurelia.
Z historických reliéfů – kromě Traianova sloupu, Titova a Konstantinova oblouku v Římě – je nejdůležitější Augustův oltář Míru – nejvýznamnější dílo Augustovy doby. Oltář je obklopen skoro čtvercovou zdí se dvěma vchody. Obvodní zeď je zdobena reliéfy, znázorňujícími historii tehdejšího Říma. Vývoj římských reliéfů směřuje ke schematizaci a linearismu = zdůrazňování linie v díle.
Malířství
Portrétní malířství – lze studovat z fresek římských domů. Základní tendencí je snaha o reálné znázornění. Zobrazovali postavy mnohem veřejněji a méně lichotivě. Nejznámější vykopávky byly nalezeny v Pompejích, např. nástěnný portrét Procula a jeho ženy.
V římském malířství – kromě portrétů – není nikde přímá inspirace skutečností, malovalo se podle předloh a fantazie. V římských domech měla dekorativní malba iluzivně prodlužovat architektonický
5
prostor. V nástěnné malbě tzv. architektonický styl, v jehož duchu se na stěnách otvíraly pohledy na městskou nebo venkovskou krajinu.
Žádné komentáře:
Okomentovat