Abstraktní umění 1.pol. 20. Století
Kolem roku 1910 vznikaly nezávisle na sobě na různých koncích světa obrazy, v nichž se umělci již zcela oprostili od závislosti na iluzivním zobrazování skutečnosti. V jejich dílech již nenajdeme nic, co by připomínalo figuru, krajinu nebo různé reálné předměty, proto se tomuto umění říká nepředmětné, nefigurativní, nezobrazující a nejčastěji abstraktní. Proces abstrahování lze v umění sledovat již dříve, ale nyní je abstrakce chápana jako výraz spirituálnosti a ryzí nutnosti. Mohutným impulzem je výtvarným umělcům také hudba.
Kolem roku 1910 v Rusku Michail Larionov a Natalie Gončarovová založili směr nazvaný rayonismus nebo pučismus, když vytvořili řadu obrazů s vyhraněnou nezobrazující tendencí, v nichž paprsky světelných tónů měli evokovat iluzi čtvrtého rozměru a pohybu mimo čas a prostor. Mysticismem ikon a teoriemi o čistém umění, které je výrazem čistého citu a touhy po nekonečnu, jsou prostoupeny geometrické kompozice Kazimira Maleviče (*1878 †1935), pro něž vycházel název suprematismus. V knize Suprematismus jako svět nezobrazení napsal: „V roce 1913, v zoufalé snaze osvobodit umění od předmětného balastu, jsem našel východisko v obraze a namaloval jsem plátno představující pouze černý čtverec na bílé ploše.“ Tím Malevič k nejvyššímu projevu abstrakce. V dalších obrazech rytmus geometrických tvarů – čtverců, obdélníků, lichoběžníků, křížů v čistých barvách – pojímal analogicky k hudebnímu kontrapostu. Piet Mondrian a skupina De Stijl v Holandsku dochází ke geometrické abstrakci a k čistým základním barvám z kubismu postupnou eliminací všeho nepodstatného.
Wassily Kandinsky (*1866 †1944) je však všeobecně považován za zakladatelskou osobnost abstrakce se silným vlivem na celé umění, který je pociťován dodnes. Byl velmi vzdělaný i teoreticky. V roce 1910 vytvořil svůj první abstraktní akvarel a od roku 1913 už maloval výhradně nefigurativně. Do té doby jsou jeho obrazy sice silně stylizované, ale stále v nich rozpoznáváme motivy jezdce na koni nebo jiný reálný základ. V dalších letech se Kandinsky přibližoval exaktnosti hudby především bohatou barevností. V letech 1919-1923 pracoval velmi intenzivně v Rusku při organizování uměleckých škol a galerií. Tam byl silně ovlivněn geometrismem Malevičova suprematismu a tento vliv dozníval ještě za jeho působení v Bauhasu ve 20. a počátku 30. let. Pozdní dílo je hravější.
Významnou průkopnickou osobností abstraktního malířství založeného na duchovních základech je František Kupka (*1871 †1975), stále více ceněný i ve světovém kontextu. Ten došel k abstrakci na základě touhy odhalit transcendentální pravdu. Zdrojem poznávání mu byla hloubka, až vědecká znalost přírody a jejich zákonitostí na jedné straně a na druhé straně zájem o různá náboženství, filozofii, metafyziku i vizionářské zážitky vycházející z mediálních schopností, které se u něho projevovaly od dětství.
Od roku 1907 řešil problémy imanence barvy a tvaru (Žlutá škola), na práh abstrakce se dostal v roce 1909 obrazem Klávesy piana. Jezero, kde už dvojím názvem zdůraznil jednoznačnost námětu, který není důležitý, i inspiraci hudbou. První studie k vrcholnému dílu organické abstrakce Dvoubarevná fuga – Amfora pocházející z let 1910-1911, definitivní obraz z roku 1912. Téměř současně však vzniká i několik verzí geometrických abstraktních Vertikálních plánů. Je to doklad širokého rozsahu jako umělecké tvorby i filozofického myšlení. Výrazem jeho osobního prožitku jednoty člověka, přírody a kosmu jsou obrazy Kosmické jaro I. a II. z let 1911-1920, Stvoření (1911-1920), Příběh o pestících a tyčinkách (1920) a další díla, v nichž se snažil zachytit proces vzniku a růstu organické hmoty. Věnoval se také ilustracím a grafice.
Žádné komentáře:
Okomentovat